Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/47

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

době nám oznámil náhlou smrť? — Než budsi; pakli nás jen připravených nálezne!“ Takto rozjímal Hynek.

Domácí ho chlacholili a těšili. Onen spor, pravili, se zase vyrovná úplně. — Čas — nejlepší lékař. — Slova špačkova nemají žádné ceny. — Čemu se pták naučil, to prý odříkává. — Volá smrť, ať jsou domácí veseli anebo smutni.

„Dobře, milé děti“, odvětil Hynek, „ale hodina přece — nejistá !“


IX.


Nemilá tato událosť roznesla se po celé dědině a pak po celém kraji. Svět synům to měl za zlé, že od svého nerozumu svésti se dali.

Dlouhý čas o ničem jiném se nemluvilo, leč o zpouře nejstarších synů Hynkových proti Bohu a vlasti. Pak to sice utichlo, ale památka zůstala.

Vzdorní synové dali se skutečně na pokání. Bolestnou památku chtěli takto aspoň poněkud příjemnou učiniti.

Modlívali se horlivě, aby milý Pánbiček jejich rozum osvítil.

Nedaleko dědiny, k straně jihozápadní na rozkošném návrší, odkud se milostná rozkládala vy-