Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/37

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Pročež nezapomínejtež, moji mladí čtenářové! na čistotu, kteráž vás před mnohou uchrání nemocí. A pak říkáme, v čistém těle že také čistá přebývá duše.

Tatíček Hynek nacházel na ptáku dětinskou radosť.

Měl-li někdy prázdno, že totiž na něho neodbytná nenaléhala práce, posadil se nedaleko od klece, a napnutým pozoroval okem každé hnutí svého špačka.

A špaček, jakoby ukázati chtěl, že mu přítomnosť tatínkova — milá, zpíval a papouškoval co možná nejvíce.

Zdálo se, jakoby potichu s někým z hluboka se hádal, při čemž se mu hrdélko třáslo jako znějící struna. V tom zakdákal, jako husa někde venku. Tu zase bečel právě tak, jakoby na blízku beránek se nalezal. Brzy pozdvihnul opět svého hlásku tak vysoko a pronikavě, až uši zaléhaly.

Bylyť to hlasy rozdivné, avšak přece v celku příjemné.

Zlaště smával se tatínek, když špaček až k nepoznání napodobňoval husu a kozu. Tu se vždy vůkol ohlížel, není-li v skutku někde na blízku jedno nebo druhé zvířátko.

Pro tyto krásné vlastnosti zamiloval sobě tatíček Hynek špačka velice. Netoliko, že mu více