Tmavá jeho barva měnila se přecházejíc hned do zlata, hned do modra. Bílé škvrny jako nevinné perličky zdobily štíhlé jeho tílko. Oko jasné a lesklé jako černá malina. Zobáček táhlý a tak ostrý, žeby jehla pro svoji tupost zardíti se musela. Nejpěknější bylo divadlo, když se mu předložil pokrm, strouhaná totiž mrkev, žemle a posekané maso. Jedním skokem s nejvyššího hambálku hned byl u toho, a strčiv tam svůj zobáček velice mistrně a obratně uměl s ním šermovat. Na vše strany rozhazoval, vybíraje sobě nejlepší sousta. A když se po vůli nasytil, vyskočiv vzhůru, brousil a čistil opět svůj zobáček, až se to po světnici rozléhalo.
Brzy na to houp! zase do nádoby s vodou, a jak se pere tak se pere! Křídloma třepetá, ocasem vesluje, hlavičku ponořiti se snáží. Nožky schyluje a celé tělo v studené koupeli umýti chce. Voda rozstříkuje se na vše strany, a v kleci jakož i ve vůkolí brzy to tak vypadá, jako po vydatném déšti. A podobnou koupel opakuje několikráte za den. Že to milému špačkovi ku zdraví slouží, viděti z toho, že potom vesele skáče, švitoří, laškuje a dovádí!
A komu by také čistota nesvědčila? Není-li čistota polovičné zdraví? Nemají-li tedy děti dle příkladu špačka každodenně umývati svou tvář, uši, ruce a ústa?
