Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

na otázku, kdo jej o práci byl požádal, dozvěděl se, že kříž objednala — markytánka.“[1]

Markytánka musela se tedy dostaviti, kteráž velmi jadrně, tklivě a krásně svůj skutek před oblíčejem důstojníka ospravedlniti dovedla.

Důstojník, ač starý a otvrdlý vojín, pohnut byl touto řečí až k slzám, a pochvaliv markytánku za tento křesťanský skutek propustil ji s pěknou odměnou“. —

Takto vykládala vážná Božena tatínkovi, jehož měkké srdce smutně dojato bylo příběhem tímto.

„Bůh jí to zaplat!“ řekl Hynek po nějaké přestávce, — „aspoň projevila duši šlechetnou a křesťanskou, kteráž žádné nezná pomsty“.

„Hle, milé děti! tuť máte zase ztvrzeno, co vždycky říkávám: Bděte, hodina — nejistá !“ mluvil otec k dětem svým.

„Zda by se byl onen dobrý kamarád kdy nadál, že rukou přítele svého zahyne? A onomu vojákovi zda by kdy bylo napadlo, že zastřelen bude?“ — „Zajisté hodina — nejistá !!“

A při těchto slovech zamyšlel se poněkud tatíček. —

„Smrť, zloděj! Smrť, zloději“ ozval se na jednou hlas u okna. A hned zase: „Špačeček, špačeček, špačeček!“

  1. Markytánka, polní hospodská při vojsku.