hrabati se musel, prodávala nuzná rodina vycvičeného špačka.
Na otázku, co všecko ptáček umí, umí-li totiž mluvit a zpívat, odpověděli, že se o tom dozví, až špačka přiveze domu. Jediné doložiti, že toho litovati nebude. Pakli by ale spokojen nebyl, tedy . že mu vrátí peníze.
Mezi tím špaček poskakoval vesele ve velké své kleci a maje tám nádobu s vodou ustavičně se jen koupati chtěl.
Čiperné zvířátko líbilo se tatíčkovi Hynkovi, jenž pohledem naň velice sladce se usmíval.
„Co chcete za toho ptáka i s klecí?“ tázal se kupec.
„Dejte nám pětku“; odpověděl majitel.
„Ach, milerád“ řekl tatínek, „ano přidám vám ještě jednu zlatku, jen když budu míti — špačka“.
„I zaplať vám Pán Bůh pane!“ zvolala rodina, „budete míti nad ním radost!“
Šest zlatých do krejcara položilo se, a přikryvše kleci velikým šátkem, vložil ji do ruky čerstvému mládenci.
Otec se synem spokojeni jsouce nad zdařilým svým úmyslem lezli po schodech dolu.
Než stalo se, jakoby někdo tatíčkovi nohy podrazil. Klopejtnul a nemoha se více na nohou
