Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/132

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

srdce šetřili! A aby nám milý Pán Bůh v úmyslu našem pomáhal a jej v skutek uváděl, toť milost, o kterouž jest nám vroucně prositi. Pak nás Pán vždy připravené najde, kdykoliv svatá jeho vůle bude, nás odsud, z jeviště světa, povolati.

Posléze budou se snad láskaví mojí čtenáři tázati, co se s ostatními údama rodiny nebožtíka tatíčka po jeho smrti bylo stalo?

Ubozí sirotkové! pastýře nebylo, ovečky rozptýlily se. Scházel jim střed, do něhož by své žaly, své tužby jako včeličky med do oulů vkládati mohli. Neměli otce, jemužto by své srdce a jeho žádosti přednášeli, spolu ale nebylo žádného, kdo by osiřelce těšil a jim chleb věčného lámal života.

Pročež vypádalo to v Křižovicích vůbec pusto a smutno. Hlavně ale nemohl se žádný vesničan ubrániti zármutku, kdykoliv mu podlé domu bývalého tatínka bylo jíti. Jak na dvoře, tak i v domě vypádalo to jako na hřbitově. Jako hrob Hynkův byl tichý, tak i v domě všude hrobové rozprostíralo se ticho.

Než milosrdný Bůh nechtěje déle dívati se na osiřelosť osadníkův smiloval se opět nad nimi. Asi po devíti měsícech seslal jim druhého tatínka, kterýž rozběhlé ovečky zase laskavě kolem sebe shromážduje.