synové jeho: Bohumil, Vlastimil a Všeslav svedeni byvše okamžitým snad prospěchem anebo jakousi márnivostí zrádu zpáchati chtěli na své vlasti a na materském svém jazyku. Plakal a naříkal na zaslepenost jejich, ve kteréž poturčiti se chtěli. Nechtěl jim ani svého otcovského dati požehnání, maje za to, že kdo ncetí pozemskou svou vlasť, nemůže ani dobrým býti synem pozemského svého otce. Předpovídal jim bolným hlasem kletbu, kterouž ale bohudík! slzami kajícnosti od sebe odvrátiti snážili se.
Posléze z příběhu našeho tatínka učíme se. jak dobře, jak blaze „čisté míti svědomí“, abychom vždy hotovi byli, kdykoliv na nás Bůh zavolá. —
A věru; čas a hodina smrti naší skryta jest před zrakem naším. Možná, že právě tehdy, kdy nejméně toho se nadějem, zavitá pod střechou naší anděl smrti. A tento nešetří — nižádného. Mladý, silný věk podléhá tak dobře moci jeho, jako slabé, shrbené stáří. A neviděli jsme to zřetelně v domě tatíčka Hynka? Bohumil, mládenec v květoucím věku, vyšel zdrav a vesel z domu, než po několika hodinách spatřil zděšený otec — mrtvolu jeho.
Vlastimil odebral se do ciziny, aby tam nějakých nabyl zkušeností a pak aby svou vlast horlivěji milovati se naučil. Avšak obíraje se myšlén-
