Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/127

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Neboť když první cena naň provolána a kupci si ho prohlíželi, tu pozorováno, že znamenitý kus kůže na povrchní jeho části zlomyslně vyřezán. Toť přece bezbožnosť nejpřísnějšího hodná trestu! Všeobecná nevole mezi lidem povstala, kteráž by zajisté ohavný tento skutek na pachateli byla pomstila.

Tak tedy přecházela jedna věc za věcí do rukou cizích, až posléze toliko ještě kuchyňské zbylo náčiní a stolivo.

Při odhadu těchto předmětů přihodila se událost, o kteréž jest se nám závěrečně zmíniti.

Tak známo, nalezalo se mezi kupci mnoho též židů. Tito chtěli míti všudy přednosť toužíce po zlatě a stříbře. Jen bohužel, že ho tatínek neměl! Jeden z těchto synů Abrahamských byl ale obzláště dotíravým velice. I prodral se zástupem až k stolu, za nímžto úřední seděly osoby. A tu udeřiv pěstí na stůl, zkřikl v horlivosti své: „Jaký to pořádek, an věci ku prodeji určené žáden proskoumati nemůže!?“

Slova tato a počínání židovo vzbudily všeobecnou pozornost, kteráž ale pro něho dosti nešťastně dopadla.

Neboť kdosi vida napnutosť obecenstva prohodil žertem: „Vyhoďte žida ven!“… Tímto vletěla jiskra do střechy slaměné.