Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/124

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Čehož se synové a dcery zvěčnělého tatínka Hynka obávali a tak velice lekali, stalo se skutečně. Mimo nadání totiž přišel notář s úředním sluhou, počnouce konati svůj úřad.

Ach! smutný byl to úřad a ještě smutnější pohled! Všecko kmentem prohlíželo, sepisovalo a pečetilo se. Na všech schránkách a skříněch, při všech stolíkách a dveřích nebylo nic jiného viděti, leč úřední pečeť se špagátem. Při tom poukazováno na zákon, dle kteréhož každý rušitel pečeti přísnému by propadnul trestu.

Mělo by se zdáti, že výhružka tato i ten nejmenší nešlechetný zapudí úmysl. Než náramný to omyl! Lakotivá duše podobá se zajiste žravému vlku, který žádného si z toho nedělá svědomí, i znamenané lapati ovce. Což jí na tom sejde, pakli své ruce cizím statkem poškvrní, jen když svou zlodějskou ukojí žádost?! Toť ale moji mladí čtenářové! hrozný hřích, který spravedlivému trestu neujde. A tento trest stíhá přečasto takového hříšníka už za jeho života. Neboť zkušenosť učí, že zboží, nespravedlivým nabyté způsobem žádného nemá požehnání, nýbrž že na něm kletba a zlořečení lpí.