Právě uprostřed tohoto pole božího vypíná se k nebesům svatý kříž. A milý čtenáři, jak krásný, jak důkladný to kříž! Syn boží má na něm ruce své rozpjaté a hlavu nakloněnou, jakoby všecky ve spánku smrti pohřížené k sobě přivolati a je k otcovskému srdci přitisknouti chtěl. A pod ochranou tohoto Otce jest zajisté sladce spáti!
Před křížem, na místě, kde sluha boží obyčejně se modlívá: „Zdrávas královno !“ vykopán hrob, v němžto tatíček Hynek odpočívati měl.
A také v pravdě; brzy došel pohřební průvod na toto místo. Církevní modlitby vykonaly se, hrob vykropen a rakev do něho vpuštěna…
Všeobecný zdvihnul se nářek, když slovy: „Pomni člověče! že prach jsi a v prach se obrátíš“, nasypána na milého tatínka hlína.
V tomtéž okamžení zasvítly zlaté paprsky sluníčka, kteréž až posud za mráky uschováno bylo a ozářily bolestné toto divadlo. Než věřící srdce proč by se nezaradovalo nad zjevem tímto, majíc paprsek sluneční za svědka krásné své naděje? I několik mušek čerstvých a zdravých zasedlo si na podstavec kříže, kteréžto snad ještě krátce před tím zimním spánkem zkřehlé teplým sluncem opět obživly.
Hle! tak i ty člověče upadneš v náruč smrti bez rozdílu stáří, stavu a pohlaví. Avšak i pro tebe nastane jaro a ty se opět probudíš z mrtvého
