Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/115

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

na věži kostelní. Neboť od bílého rána až do tmavého večera ustavičně se zvonilo. Ustavičně to dělalo: „bim, bam, bim bam!“ Všichni bez rozdílu, staří, mladí litovali tatíčka. A co také více činiti mohli? K životu ho vzkřísit, toť nebylo v moci jejich. Zajisté učinili by to, protože jej milovali láskou velikou. Protož i my majíce k němu lásku voláme se všemi svými čtenáři jemu na věčnou památku: „Dej vám tatíčku náš! Pán Bůh život věčný!“

Zabřesknul den třetí. Milý náš tatíček v hrob vložen býti měl.

Velice dobře vím se upamatovati, že to byl čtvrtek.

Záhy ráno hned panoval v Křížovicích čilý život. Hosté se sjížděli, známí a přátelé nebožtíka, aby mu poslední proukázali službu. Druhdy za zdravého života bývalo v domě hodně veselo, když se bylo několik sešlo přátel, teď ale — smutno velice. Nebyloť tatíčka!

Vše hotovo, devátá odbila.

Duchovenstvo u četném počtu vykonalo posvátné obřady, a kantoři zapěli žalostnou píseň. Vynesli tatínka z domu.

Tak tedy tatíčku náš! opouštíš domov, v němžto jsi mnohá a mnohá léta radosti, žalosti byl ztrávil, a nikdy více se nevrátíš! Takto opouštíš své hospodářství, jehožtos s pochválou byl zvele-