Ukázala se totiž potřeba, aby mezi manželami docílilo se smíření.
Přiveden tedy manžel, otec, vrah, upoután řetězy a na mysli jako pomaten. Tu stojí bídný člověk, maje děsivého červa ve svém svědomí. Na všech oudech se třese a není ani slova mocen. — Manželka, matka ve krvi zbrocená leží u nohou jeho. Má ale ještě dobrou pamět a pozoruje všecko. Přítomný lid, zdá se, že ani nedýchá. Chce všecko dokonale slyšeti a nerád by některé slovíčko ztratil.
Než k čemuž dlouhé řeči? Skutek už zpáchán a tím zločinec vrchovatě potrestán!
»Co jste člověče učinil?“ pravil mu kněz. „Vy ste se stal vrahem své vlastní manželky a připravil jste pět dítek o laskavou matku! — Vy jste uvalil na sebe hanbu a kletbu celé rodiny, celého příbuzenstva! — Ejhle, tu leží oběť vaší náruživosti, vašeho opilstva! — Odejmul jste jí život, ku kterémuž žádného práva nemáte. — Prohřešil jste se náramně proti ní! — Nyní žádejte ji za odpuštění a smířte se s ní!“
Otec nemoha ani slova povědíti, pokleknul a políbil vřele svou manželku. A tu bylo slyšeti, kterak mu matka zřetelně praví: „Já ti odpouštím — všecko !“ — Načež nemohší pro bolesť pravou rukou více vládnouti, podala mu levici, na důkaz, že mu od srdce všecko odpouští.
V této chvíli bylo slyšeti bolestné škytání v zástupu, lid plakal, déti kvílely.
