Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/103

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

šírým nebem ztráviti vyvolivši sobě raději nepohodlí a zimu, nežli strach a hrůzu.

Při takových poměrech, jak pochopitelno, stydla láska, jednota a svornosť se zviklala. Anděl míru a pokoje nepřebýval výhradně uprostřed čeledi, alebrž často a často ustoupiti musel duchu rozkolnictva a svarů.

Ale jakkoliv otec pohoršlivým svým příkladem velice se prohřešoval proti svým dětem, nepřestaly přece tyto milovati jej. Jak srdečně povzbuzovala matka jich, by se za svého bloudícího otce k Bohu často modlívaly! Ona jim vždy říkávala: „Hle! jak škaredě to, když člověk hříchem na sobě hanobí obraz boží! Jak těžko, odkládati nějakou navyklou nepravost! Jak bolestno a na nejvýš škodlivo, když otec navyklým je hříšníkem! Avšak milé děti! zamatujtež, že tento hříšník jest „vaším“ — otcem. Mějtež nepravosť jeho v opovržení a nenávisti, ale ho, jeho osobu v uctivosti a vážnosti!“

Tento nepřiměřený stav hnusil veškerú domácnosť několik let, až posléze nepravost otcova k ukrutnému dozrála činu.

Jednoho dne, — byloť to tuším v pátek — po deváté hodině večerní, vzal hospodář nabitou pušku a namířiv si na manželku právě na dvoře nalezající-se, vehnal jí celou téměř ranu do prsou a žaludka.