žádati snídani, dokud se nebyli pomodlili, čistě umyli a oblékli. Pak při dobrém i zlém počasí spěchávali do chrámu a do školy. Zde byli vzorem poslušnosti a příkladem pilnosti. Nikdy nepřicházela na ně žaloba, nýbrž šla o nich odevšad jen chvála. Po škole sobě poskočili se soudruhy svými. A kdo by to také dítkám za zlé měl?
Vždyť věk mladický jest ona doba, kdežto tužení těla nejen chlapcům, nýbrž i dívkám nevyhnutelně potřebné jest. Pročež neměli rodičové ničehož proti tomu, když jejich děti v létě na bezpečném místě a dle pravidel mravopočestnosti se koupaly, a když se řádně pod šírým pohybovaly nebem. Pořádku a čistotě je především zvykali. Své věci musely samy sobě ukládati a pořádati. Na čistění vlasů, zubů a nehtů dával se bedlivý pozor. Neboť rodiče věděli předobře, že všecko toto ku tělesnému napomáhá zdraví, a že dle přísloví starého Římana: „Duch zdravý v těle zdravém“.
Z toho tedy ze všeho patrno, že tatohle rodina co do křesťanského vychování podobala se rodině našeho tatínka Hynka.
Pán Bůh spatřil Hynka, že jest muž prostný a upřímný, bojící se Boha a vystříhající se zlého. Protož bolestně byl zkoušen, zda v spravedlivosti setrvá. ©odobně zpoměl si Pán vševědoucí na rodinu, kteráž až posud málo ještě pocítila ruky boží. —
