hradně jmen svatých za křestní jména povolovala, Řím sám v jistém případě uvedl na pravou míru. Když totiž papežský legát pro Indii, pozdější kardinál Tournon, dne 23. ledna 1704 dekretem „nařizoval“, aby se na křtu podle chvalitebného zvyku církve vždy dávalo jméno některého svatého z římského martyrologia, Congregatio sacri officii ze dne 22. dubna 1733 tento dekret pozměnila: slovo „nařizujeme“ škrtla, začež ustanovila přídavek: „Pečuj (kněz) …, jak psáno v Rit. Rom.“
Která jména křestní byla v Čechách v době předbělohorské rozšířena a v jakém rozsahu, o tom podává nám zprávu „Tytularz“ z r. 1589, jenž uvádí jména 2156 zletilých šlechticů. Nejrozšířenější a tedy nejoblíbenější jméno, jak u rytířů a vladyk staročeských tak u pánů bylo jméno Jan. „Tytulárz“ jich uvádí 426. Druhým nejoblíbenějším jménem bylo jméno prvního patrona zemského, sv. Václava; bylo jich 203. Jiříků bylo 138, Adamů 122, Jindřichů 91, Mikulášů 90, Kryštofů 57, Zykmuntů 56. (Sv. Zykmunt byl jedním z patronů zemských, ctěn v době Otce vlasti — syn Zykmunt, zvon Zykmunt.)
Petrů bylo 52, Pavlů však jen 27, Albrechtů 51, Bohuslavů 42, Frydrychů 40. Karlů bylo poměrně málo — jen 39, ačkoli památka Otce vlasti slavila se i v české reformaci. Hendrychů bylo 33, Šebestiánů 30, Vylímů 22, Jaroslavů 21, Henrychů 17, Zdenků rovněž 17.
Dosti rozšířeno bylo jméno Buryan — 16. (Vlastně Burjan, burja Jan, bouřící Jan, prostonárodně Burda, podle jednoho ze sv. bratří Jana a Pavla, byzantských princů, jimž zasvěcen den 26. června.) Ladislavů bylo 15, Divišů 14, Hanušů 14, Danyelů 12, Dětřichů, Bernartů a Bartolomějů po 10, 9 Ctiborů, Matějů a Vojtěchů po 8, Benešů 7, Davídů a Matoušů po 6, Alexandrů 5,
