Stránka:Alois Jirásek - Kolébka.djvu/33

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
29


M. Purkart (vystoupí z ouvalu provázen zbrojným pacholkem, jenž zůstane v pozadí. Mistr je šedé brady i šedých vlasů, lysého čela, odměřený, vážný, pedantsky důstojný. K purkrabímu). Kdo jsi?

Purk. Já? Tady pán, Daniel z Mrákotína, purkrabí na Jívně.

M. Purk. E, valde bene! Sežeň lid a do lesů s nimi.

Purk. Já? Kdo jsi ty?

M. Purk. Slyšel-lis o mistru Purkartovi, doktoru in arte medicina, učiteli a teď průvodci i lékaři J. Mil. mladého krále?

Purk. (se skloní). Prosím tebe — jsemť tu nedávno.

M. Purk. Král se nám ztratil.

Alena (ráda). Je tu!

Purk. J. Mil.?! Máť teprve zítra přijeti! —

M. Purk. Vymohl si však na J. Mil. císaři, aby směl hned. Naléhal tolik, touže po Hrádku. Však jsem dosti varoval —

Purk. (dosud užaslý). A zmizel —

M. Purk. Před Hrádkem — Porouchaloť se kolo na lesní cestě ve výmolu a nežli spraveno — uskočil nepozorován do lesa —

Purk. A proč mistře? Proč — Toť —

M. Purk. Vášeň lovecká ho podnítila — A nemá honiti za kolik dní — Jen odpočívati, tak na mou radu císař přikázal.

Purk. Je chorý —

M. Purk. Je a za něj zodpovím!

Purk. A noc je tu — Kdyby tak se skály — nebo medvěd, nebo rys —

M. Purk. Co mluvíš! Eheu! Proto spěš a pomoz hledat a kdybys naň uhodil —

Purk. J. Mil. neuposlechne.