Jíra. Děvče je má starosť!
Purk. Ale já jsem pán a správce své čeledi, abych jí bránil nesličného. A ty vody kam pán káže téci musí.
Jíra. Ale ne všechny — Co je s Alenkou!
Purk. Shání příliš ďáblův šlecht.
Marg. (rychle před truhlici, ukazuje pentle, korále). Hle — tu korálky — pentličky —
Alena (se postaví před truhličku).
Maří. Co ti do toho!
Purk. Chlapci za ní valmo chodí.
Jíra (zlostně se směje). Má ona za nimi běhat?
Purk. A také běhá.
Alena. Lžeš!
Děvčata a hoši (mezi sebou). To není pravda!
Purk. (k Margretě). Mluv!
Marg. Nechystáš-li se zas do Rakovníka?
Purk. Studenta si tam namluvila.
Marg. Všechen Rakovník o tom mluví.
Alena (uražená). Neutrhej!
Jíra (vyvaliv oči, dá se pak do smíchu). Ale, pane purkrabí, tak starý a že se tak staráš o takové klevety a takové mrzké klevety, a od takových (ukáže na Margretu) dymudnic! Alena, myslivcovo dítě, že by si oblíbila hubeného sagitáře, nějakou školskou partéku! To není pravda! Pane purkrabí, nech lesů a mladých a rač se starati jen o hrádek J. Mil. a ujdeš zlostem a smíchu.
Purk. Smíchu?! Já? Purkrabí?
Jíra. Časové a purkrabí se na témž hradě mění, a já se směji, jak jsi s tou kolébkou —
Purk. Směješ? Kolébce? A tím mně! — A prve panenka také? Vy se mně smát! — A kolébce? (K pacholkovi.) Spusť! (K prvnímu.) A ty provolej! —
2. pacholek (začne bubnovat).
Jíra (vytrhne mu paličky). Tak spusť! Jen spusť!
