Stránka:Alíbaba a čtyřicet lupičů — Doktor Vševěda — Princ Vlastislav - 1899.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
16


„Takovým budeš,“ řekl mužík, „pro posměch lidem, kteří ti sotva poskytnou tvrdé kůrky k utišení hladu, kdežto splníš-li mou vůli, staneš se nejmocnějším králem světa.“

„Ne, tisíckrát ne,“ řekl bývalý princ a chopil se žebrácké hole aby vyšel z hradu, tu mužík do třetice zamáchl čapkou, vůkol nastala neprůhledná mlha, a když se vyjasnilo, byl zde opět princ Vlastislav ve skvostném obleku a proti němu stál veliký ctihodný kmet, u něhož toliko bílý dlouhý vous upomínal na bývalého mužíka, a děl: „Ty jsi mne vysvobodil šlechetný panici z mého zakletí, do něhož jsem upadl vinou jediného syna. Toho jsem špatně vychoval hově veškerým jeho choutkám, odměnil se mi černým nevděkem a zradiv svou zemi, v řadě nejúhlavnějších mých nepřátel uvalil na ni přemnoho svízelů a neštěstí. Toliko hodný, šlechetný panic, pravý opak zrádného nevděčníka mohl mne vysvoboditi. Tys toho dokázal, Vlastislave, děkuji ti za vysvobození a budu ti vždy moudrým a laskavým rádcem.“ Po těch slovech ujal prince za ruku a vedl ho ku královským manželům.

Zaradovala se královna Milosta, že se více o prince strachovati nemusí a král Slavoj rád uvítal moudrého a zkušeného rádce, který hleděl se pokáním za vlastního syna přičiniti, aby princ a později mladý král Vlastislav byl od svých poddaných nade všecko ctěn a milován.