Stránka:Alíbaba a čtyřicet lupičů — Doktor Vševěda — Princ Vlastislav - 1899.djvu/17

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
15


svého zástupce, objevil se červeně oděný mužík s dlouhým vousem.

Vyhledal prince Vlastislava a řekl k němu: „Mým přičiněním stal jsi se synem bohatého a mocného krále, abys však mohl stále poživati té moci a bohatství, musíš se přidati k sousednímu nepřátelskému knížeti, který táhne do boje proti Slavojovi.“

„Toho neučiním,“ řekl Vlastislav, „jednal bych nevděčně proti svým dobrým pěstounům.“

„Neuposlechneš-li mne, nestaneš se nikdy králem.“ řekl mužík.

„Raději si budu v chudobě chléb dobývati, než-li bych zarmoutil své pěstouny,“ řekl opět Vlastislav.

„Za to tě však stihne veliký trest,“ vyhrožoval mužík.

„Nemusím se obávati ničeho, dokud budu dobře jednati,“ řekl princ.

Na ta slova se skřítek hrozně zaškaredil a povídal: „Nechceš-li tedy zraditi své pěstouny, vydej se do ciziny, zapomeň na své dětství, přiuč se cizím mravům a cizé řeči a při svém návratu pak hleď zde vyhubiti všecko domácí a vštěpuj svým poddaným domnění, že všecko cizí jest mnohem lepší.“

„I ty zlopověstný pokušiteli,“ rozkřikl se princ, „jaké mi to činíš nepěkné návrhy! Zraditi mám svůj jazyk, šlechetným pěstounům mám se odměniti nevděkem? To zasluhuje trestu, však mne lehko nevyvázneš“ a hnal se na mužíka.

Ten se jenom ušklíbl, máchnul čapkou ve vzduchu a princ Vlastislav proměnil se v chudého pocestného.

„Takto budeš choditi po světě, neučiníš-li mě po vůli,“ vece mužík.

„Ne, nikdy se nestanu zrádcem,“ odpověděl princ.

Tu máchnul mužík podruhé čapkou a na místě pocestného stál zde zbědovaný žebrák.