dům Kasimův a jej poznamenal. Také toto znaménko shlédla Morgiana a napsala je na ostatní domy.
Posléze vydal se sám náčelník na cestu. Jakmile však také on naleznul dům Kasimův, nenapsal naň žádného znaménka, ale prohlédl si jej i okolí jeho tak důkladně, že jej potom zcela snadně opět nalezl.
K večeru následujícího dne seděl Ali Baba mezi vraty domu svého zemřelého bratra, kterýž nyní obýval se svou švakrovou, a plnými doušky užíval čerstvého večerního vzduchu. Pojednou blížil se k němu dlouhý řad nákladem obtěžkaných mezků a muž, který je vedl, zastavil právě před domem Ali Baby. Byl to sám vůdce lupičů a v kožených pytlích naložených na mezcích byli jeho soudruhové, kteří malým otvorem mohli dýchati vzduch, aby se nezalkli.
Vůdce přistoupil k Ali Babovi a děl:
„Pane, vezu sebou náklad oleje, který zítra na trhu prodati chci. Nemohl jsem však nikde tu nalézti nocleh. Byl bys ty tak laskav a poskytl mi přes noc přístřeší?“
Řekl na to Ali Baba:
„Buď mi vítán!“ A vykázal mu stáj pro jeho mezky a kázal olejové pytle složiti na dvoře.
Po nějaké době, když se byl Ali Baba se svým hostem o všeličems pobavil, odešli všichni na lože. Jedině Morgiana nešla spáti, ale myla a rovnala nádobí v kuchyni. Když pak jí při této práci dohořela lampička a ona nikde neměla po ruce ani oleje ani oharek svíčky, rozhodla se rychle a vešla do dvora, aby sobě z některého pytle trochu oleje odlila.
Když se přiblížila k jednomu pytli, tázal se ukrytý v něm lupič zcela tiše:
„Jest již čas?“
Chytré děvče uleklo se z počátku těchto slov, vzpamatovalo se však ihned a odpovědělo rovněž tiše:
