Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/99

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


„To je on!“ — Poznals ho, poznal, dědečku! Čarodějník dal starcovi syna i šli domů.

Šli a spatřili: jede po cestě jakýsi milostpán. „Tatínku, praví syn, já se udělám psíčkem; pán mě bude kupovati, ty mě prodej, ale obojku neprodávej, sice bych se k tobě více nevrátil!“ Sotva dořekl, udeřil sebou o zem a proměnil se v psíčka. Pán viděl, že stařec vede psíčka, počal ho smlouvati: nezalíbil se mu tak pes, jako krásný obojek. Pán dává zaň sto rublů, ale děd žádá tři sta; smlouvali a konečně koupil pán psíčka za dvě stě rublů. Děd počal snímati obojek, ale pán nechce o tom ani slyšeti. „Já jsem obojku neprodával, povídá děd; já jsem prodal jenom psa.“ A pán: „Ne, lžeš! kdo koupil psa, ten koupil také obojek.“ Děd se rozmyšlel — vždyt bez obojku se psi neprodávají — a dal mu psa s obojkem. Pán vzal a posadil psa k sobě, a děd vzal peníze a šel domů.

Pán jede cestou a tu najednou kde se vezme tu se vezme — běží mu naproti zajíc. „Co, myslí si pán, pustím psa za zajícem a uvidím, jak umí utíkati.“ Jenom ho pustil, vidí: zajíc běží v jednu stranu, pes v druhou a utekl do lesa. Pán ho čeká, ale nedočkal se a jel sám. Pes se proměnil v dobrého jonáka. Děd jde cestou a myslí: jak se doma ukážu, co řeknu stařeně, kam jsem syna poděl.“ Ale syn ho mezi tím dohnal: „Ech, tatínku, povídá, proč jsi mě prodal s obojkem? Kdyby nebylo zajíce, nebyl bych se vrátil, byl bych ten tam.“

Vrátili se domů a žijí pomalu. Po nějakém čase jednou v neděli povídá syn otci: „Tatínku, já se proměním v ptáka; zanes mě na trh a prodej; jenom klece neprodávej, sice se domů nevrátím.“ Udeřil sebou o zem, udělal se ptákem; stařec ho posadil do klece a nesl na prodej. Obstoupili stařečka lidé, smlouvali ptáka jako o závod: tak se všem líbil! Přišel také čarodějník, poznal hned děda a uhodl, jakého má ptáka v kleci. Ten nabízí mnoho, onen také mnoho, ale čarodějník podává nejvíc. Stařec mu prodal ptáka, ale klece mu nedává. Čarodějník se s ním hádá, domlouvá, ale stařec nic. Vzal ptáka samého, dal do šátka a nesl domů. „Nu, dcerko,