Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/95

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

zobati a já nic, ale zatřepám křídlem. Po třetí nás vyvede dívkami — jedna jako druhá obličejem, vzrůstem i vlasem; já máchnu naschvál šátkem, po tom mne poznáš.“ Jak řečeno, vyvedl car Nekřtěné Čelo tři kobyly — jedna jako druhá a postavil je do řady. „Vybírej si kterou chceš!“ Ivan kupecký syn se bystře rozhlédnul a vidí, jak na jedné uzdě blyskotka zčernala, vzal tu uzdu a povídá: Tato je má nevěsta!“ — Bereš si nedobrou; mohls si lepší vybrati. „Nic nedělá, mně se líbí tato.“ — Vybírej si podruhé! Car vypustil tři holubice — jedna na vlas jako druhá a nasypal jim pohanky. Ivan kupecký syn zpozoroval, že jedna pořád křídlem potřásá, uchvátil ji za křídlo: „Tato je má nevěsta!“ — Neměls toho kusu bráti; brzo se udávíš. Vybírej po třetí. Car vyvedl tři dívky — jedna jako druhá obličejem, vzrůstem i vlasem. Ivan kupecký syn spatřil, že jedna šátkem machla, vzal ji za ruku: „Tato je má nevěsta!“ Nebylo nic platno, car Nekřtěné Čelo dal mu dceru a učinili veselou svatbu.

Neminulo ani mnoho ani málo času, tu napadlo Ivanu kupeckému synu, že uteče s Vasilisou Moudrou do své země. Osedlali koně a ujeli v temné noci. Ráno vidí car co se stalo, i poslal za nimi vojsko. „Padni na syrou zemi, povídá Vasilisa Moudrá svému muži, zdali něco uslyšíš.“ Přilehl, k syré zemi, naslouchal a odpovídá: „Slyším koňské řehtání.“ Vasilisa Moudra udělala ho zahradou a sebe zelnou hlávkou. Stihatelé se vrátili k carovi s prázdnýma rukama: „Vaše carské veličenstvo! v širém poli není nic viděti, viděli jsme toliko jednu zahradu a v té zahradě byla zelná hlávka.“ — Jeďte, přivezte mně tu zelnou hlávku: vždyť jsou to oni, tak nás přelstili. Vojsko jelo opět, a Ivan kupecký syn přilehl opět k syré zemi: „Slyším, povídá, koňské řehtání!“ Vasilisa Moudrá udělala se studni a jeho proměnila v jasného sokola; sokol sedí na srubě a pije vodu. Vojsko přijelo k studni — dále není cesty, i vrátilo se nazpátek. „Vaše carské veličenstvo! v poli není nic viděti; viděli jsme jenom jednu studni a z té studně pije jasný sokol vodu.“ Nyní vyjel za nimi sám car Nekřtěné Čelo.