Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/190

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


byl u ovce nejmladší bratr. Přišel obr a tázal se: „Ej, maličký! ty jsi bratr těch, co ke mně přišli?“ Od hluku jeho hlasu odletěl pastýř stranou, jakoby ho vítr odnesl; ale zachytil se za trnový keř a drže se pevně odpovídal: „Já jsem nejmladší, ale nejsem tak hloupý!“ Obr mu kázal zabiti sedm ovec, přichystati sedm kádí mléka a sedm sýrů. „Jak brzo poroučíte, pane masná věže (Herr Fleischturm)? máte v břiše žeřavé uhlí?“ — Tu chvíli, malý skrčku! sice tě stisknu mezi prsty a vymačkám z tebe šťávu! Obr snědl sedm ovec, vypil mléko, zakusoval sedmi sýry a poručil pastýřovi, aby k němu ráno do zámku přišel. „Počkáš si, myslil si pasák, ani tvá strašná síla nebude ti nic platna.“ Ihned vymyslil plán. Měl u stáda tři psy: Očko, Uško a Chňapho (Siehegut, Höregut, Packegut). Ti psi byli tak silní, že se vola nebáli a byli tak naučeni, že rozuměli každému mrknutí: kývni na ně a už vědí co. Pasák vzal sedm ovčích koží, sešil je dohromady a dal jim podobu trychtýře s dvěma dírami. Když bylo všecko připraveno, zavolal své psy a šel rychle do zámku. Obr ještě spal a tak silně chrápal, že dva topoly před okny sem tam se klátily jako od vichřice. Ovčák nechal psy za vraty a šel zlehounka do zámku. Když otevřel dvéře, obr vtáhl do sebe dech a přitáhl k sobě malého pasáčka jako pírko; vydechl a odfoukl ho od sebe až ke dveřím. Pasák se chytil veřejí a zakřikl ze vší síly: „Pane lenochu, snídaní je hotovo, tu jsem.“ Obr otevřel oči: „Tos mě probudil ty, myší králi (Mausekönig)?“ — Ano, pane nemehlo (Klumpenmann)! „Rozdělej oheň pod velikým kotlem, a jak bude voda vříti, řekni mně.“ — Dobře, odpověděl pasák, a dal se do práce; a obr hned zase usnul. Když počala voda kypěti, vzal pasák svůj kožený trychtýř a velký hrnec s vřelou vodou, sehnul se a připlížil se zlehounka k posteli obra; trychtýř s dvěma děrami nastavil mu na oči a počal na ně líti vřelou vodu. Obě oči pukly. Obr vyskočil v strašném rozlíceni; ale pastyř honem ke dveřím a počal naň pokřikovati: „Chutná snídaní? není tuze horké?“ Obr šel v tu stranu, odkud se rozléhal hlas;