Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/155

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


upjal ho dvanácti podpruhy hedbávnými ne pro chloubu, ale pro pevnost. „Zachovám tě, Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici, od první smrti. Jestli pobiju Krovolina tatařína, bij se ty a per s proklatým nepřítelem, s Mamajem bezbožným, psem smrdutým, do poslední kapky krve: a Mamaj bezbožný bude poražen!“ Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic vyměnil s neznámým vojínem koně, rozloučil se s ním a kníže Dmitrij Ivanovic mu blahořečil k dílu velikému, k boji smrtelnému. Sjeli se dva silní mohutní bohatýři na širém poli na Kulikově, aby se v boji změřili. Udeřili se palicemi — palice se polámaly po rukojeti; srazili se kopími — kopí se vysmekly; rozehnali se šavlemi — šavle se vyštěrbily; seskočili s dobrých koní a bili se pěstmi a bili se tři dni, tři noci, tři hodiny nepijíce, bili se nejedouce; čtvrtého dne padli oba na tom místě. Kníže Dmitrij Ivanovic šel se podívat: neznámý vojín měl pravou ruku na těle Krovolina tatařína. Kníže svého vojína vystrojil, pochoval, nad ním kříž postavil a pozlatil.

U Mamaje bezbožného, psa smrdutého vyskočil ze země druhý vojín a zvonil svým pronikavým hlasem: „Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! dej mně zapasníka; sice tvou sílu pobiju a tobě, knížeti, oči vyloupu — světlo odejmu.“ Sklopil bujnou hlavu Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic: „Nemám se na koho spolehnouti, musím jíti sám na Krovolína tatařína!“ Vsedl na svého dobrého koně a jel na Krovolina tatařina. Vyšel mu naproti druhý vojín: „Zadrž koně, Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! osvobodím tě od brzké smrti. Jestli pobiju psa tatařína, bij se a per s Mamajem bezbožným, psem smrdutým, do poslední kapky krve: a Mamaj bezbožný bude poražen. A pobije-li mě Kvašnin bohatýr, vsedni na mého dobrého koně: on tě uveze od rychlé smrti.“ Kníže Dmitrij Ivanovic a neznámý vojín vyměnili si koně, rozloučili se a Dmitrij Ivanovic mu blahořečil k dílu velikému, k boji smrtelnému. Sjeli se dva silní mohutní bohatyří na širém poli na Kulikově, aby se v boji změřili. Napřed se udeřili palicemi — palice se po rukojeti polámaly; kláli se kopími — kopí se vysmekly; rubali