Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/141

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


psaní: „Ženo, jak dostaneš tento list, seber se ihned s tímto poslem do mydlárny, a jak půjdeš okolo velikého vařícího kotle, strč ho tam; ať to dozajista vykonáš! Jak to nevykonáš, hleď se: tento jinoch je můj úhlavní nepřítel.“ Vasil přijal list a šel; potkal stařečka a ten se ho ptá: „Kam jdeš, Vasile Neštastný?“ Vasil řekl: „Do domu Marka Bohatého, nesu jeho ženě psaní.“ Ukaž mně psaní. Vasil vyňal psaní a dal ho stařečkovi; stařeček přelomil pečeť, dal psaní Vasilovi přečísti; Vasil přečetl a zaslzel: „Co jsem udělal tomuto člověku, že mě poslal na smrt!“ Stařeček mu řekl: „Nermuť se, Bůh tě neopustí!“ — foukl na psaní, pečeť a list byly zase jako před tím. „Nyní jdi a odevzdej psaní ženě Marka Bohatého.“

Vasil přišel do domu Marka Bohatého a odevzdal psaní jeho ženě. Žena ho přečetla, zamyslila se, zavolala svou dceru Anastasiji a četla jí otcovo psaní a v psaní bylo psáno: „Ženo, jak dostaneš tento list, hned nazejtří dej tohoto posla s Anastasijí oddati; ať to dozajista učiníš! Jak se to nestane, zodpovídáš se z toho.“ Bohatí lidé nepotřebují teprvé pivo vařiti, pálenku páliti — mají všeho dost a tak hned strojili hostinu. Vasila přistrojili do pěkných šatů, ukázali ho Anastasiji a Vasil se jí zalíbil. Hned potom byly oddavky.

Jednoho dne oznámili ženě Marka Bohatého, že muž její připlul do přístavu. Šla mu s dcerou a zetěm naproti. Marko spatřil zetě, rozzlobil se a povídá ženě: „Jak ses opovážila dáti s ním oddati naši dceru?“ — Tys tak poručil, odpověděla žena. Marko požádal své psaní, přečetl ho a přesvědčil se, že on skutečně sám to napsal.

Marko žil se zetěm měsíc, druhý a třetí; jednoho dne zavolal k sobě zetě a povídá mu: „Tu máš psaní, jdi s ním za třikrát devět zemí, do třikrát desátého mocnářství, k mému příteli caru Drakovi, vyber od něho daň za dvanáct let za to, že vystavěl zámek na mojí zemi, a zeptej se tam na mých dvanáct korábů, co už tři leta nepřicházejí. Zítra ráno se vyprav!“ Vasil vzal psaní, šel k své ženě, a povídal jí všecko, co mu