Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/139

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Krásná a počala otce prositi: „Milý tatínka, učiň mi to a pusť je alespoň do čeledníka.“ Otec přivolil a kázal pustiti žebráky do čeledníka. Když všichni po domě usnuli, vstala Anastasije a šla do čeledníka, vlezla na palandu a dívá se na žebráky. Přišel ráno čas jíti do kostela; svíčka před obrazy se sama rozžala. Stařečci vstali, vytáhli z míšků roucha, oblekli je a počali sloužit jitřní mši. Přiletuje anděl Boží: „Pane, v jedné dědině narodil se jednomu sedlákovi syn; jaké mu kážeš dáti jméno, a jakým ho nadělíš štěstím?“ Jeden stařeček praví: Dávám mu jméno Vasil, příjmení Neštastný a dávám mu bohatství Marka Bohatého, u kterého nocujeme. Anastasije to všecko slyšela. Rozednělo se. Stařečci se připravili na cestu a vyšli z jizby. Anastasije šla k otci a vypravuje mu všecko, co v čeledníku viděla a slyšela.

Otec nechtěl věřit, co stařečci povídali; chtěl se sám přesvědčiti, jestli se v skutku v té dědině narodil chlapec; kázal zapřáhnouti kočár a jel tam; přijel zrovna k popovi a ptal se: „Narodil se tu toho a toho dne chlapec?“ — Narodil, řekl kněz, nejchudšímu sedlákovi; dal jsem mu jméno Vasil a příjmení Nešťastný, ale ještě jsem ho nekřtil, neboť tomu chuďasovi nechce nikdo za kmotra. Marko se mu nabídl za kmotra, popovou poprosil, aby šla za kmotru a kázal vystrojiti velikou hostinu. Přinesli chlapce, pokřtili ho a hodovali jak se jim líbilo. Nazejtří zavolal k sobě Marko Bohatý chudáka sedláka, měl se k němu přátelsky a počal: „Kmotříčku! ty jsi člověk chudý, sám syna nevychováš; dej ho ke mně, dám ho mezi lidi a tobě dám na přilepšenou tisíc rublů.“ Stařec přemítal a svolil. Marko dal kmotrovi peníze, vzal chlapečka, zamotal ho do liščin, položil do kočáru a jel domů. Bylo to zimního času. Ujeda několik vrst káže Marko zastaviti, odevzdal křtěnce svému správci a poručil: „Vezmi ho za nohy a vyhoď do výmolu!“ Správce ho vzal a vhodil do hlubokého výmolu. A Marko řekl: „Tam si užívej mých statků!“

Třetího dne jeli tou cestou kupci; vezli Markovi Bohatému dvanáct tisíc rublů dluhu; když přijížděli k výmolu,