Tato stránka byla ověřena
89
Prve než se hory narodily,
ty jsi, Bože věčný. Tisíc let
před tebou je jako včerejší den,
který prch’ a nevrátí se zpět.
Co je člověk? Z jitra povykvete,
a již vadne, sotva zadýchá,
jak věc bez ceny jsou jeho léta,
jako tráva, která usýchá.
Lidský život jako pavučina,
jeho obsah lopota a žal,
pro hříchy, jež urážejí tebe,
ty ses na nás, Pane, rozhněval.
Ulituj nás, služebníky svoje,
v srdce vlož nám zbožné zápaly,
žehnej s hůry dílům našich rukou,
bychom šťastni v tobě plesali.
