Tato stránka byla ověřena
79
Pastýři, jenž trůníš nad oblaky,
slzami nás napájíš,
chlebem běd a strastí nasycuješ,
kdy nám tvář svou vyjasníš?
Jako vinný kmen jsi zasadil nás,
větve k moři rozestřel,
cedry hor svým stínem zahaluješ,
proč jsi na nás zanevřel?
Požírá tvou vinici zvěř polní,
lesní kanec ryje v ní,
vzpomeň, že tvá ruka vštípila ji,
k záchraně se pozdvihni.
