a Lykon, řečník z povolání, nekalé pověsli. Zněla pak žaloba asi takto: Ἀδικεῖ Σωκράτης οὓς μὲν ἡ πόλις νομίζει θεοὺς οὺ νομίζων, ἕτερα δὲ καινὰ δαιμόνια εἰσφέρων· ἀδικεῖ δὲ καί τοὺς νέους διαφθείρων.
Obžaloba vzniklá původně z osobních nízkých pohnutek stala se politickými zápletkami povážlivou, poněvadž měl býti filosof aristokraticky smýšlející od demokratické reakce jako nejpopulárnější a nejmocnější »sofista« učiněn odpovědným za mravní úpadek lidu. Nicméně heliasté (bylo jich více než 500) uznali Sokrata jen malou většinou 30 hlasů vinným, a bylo by zůstalo asi při malém trestu, kdyby nebyl Sokrates svým přímým návrhem[1] urazil heliasty. I odsouzen potom většinou 80 hlasů k smrti. Provedení rozsudku opozdilo se o 30 dní, poněvadž se o tolik delský obětní průvod (θεωρία) opozdil.
Sokrates odmítnuv všechny nabídky, aby z vězení utekl, vypil pohár bolehlavu v květnu r. 399 a zemřel se slovy:[2] »ὦ Κρίτων, τῷ Ἀσκληπιῷ ὀφείλομεν ἀλεκτρυόνα· ἀλλὰ ἀπόδοτε καὶ μὴ ἀμελήσητε.«
2. Poměr Sokratův k sofistům.
- Shody.
- Jako sofisté nepřikládal ani Sokrates badání přírodovědeckému žádné váhy a obmezoval filosofii na otázky, které se týkají blaha lidského.
- Jako oni vycházel od přesvědčení, že naše představy poskytují nám jen mlhavé a nepravé obrazy věci.
- Jako oni žádal, aby si každý utvořil své přesvědční vlastním přemýšlením a nedbal dosavadních zvyklostí a podání.
- velikých rozdílů mezi ním a sofisty, které jevily se jednak formou vyučování jednak obsahem jeho.
- ↑ Apol. 26. E. εἰ οὖν δεῖ με κατὰ τὸ δίκαιον τῆς ἀξίας τιμᾶσθαι, τούτου τιμῶμαι, ἐν πρυτανείῳ σιτήσεως.
- ↑ Platon Faidon 66.