Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/89

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


a Lykon, řečník z povolání, nekalé pověsli. Zněla pak žaloba asi takto: Ἀδικεῖ Σωκράτης οὓς μὲν ἡ πόλις νομίζει θεοὺς οὺ νομίζων, ἕτερα δὲ καινὰ δαιμόνια εἰσφέρων· ἀδικεῖ δὲ καί τοὺς νέους διαφθείρων.

Obžaloba vzniklá původně z osobních nízkých pohnutek stala se politickými zápletkami povážlivou, poněvadž měl býti filosof aristokraticky smýšlející od demokratické reakce jako nejpopulárnější a nejmocnější »sofista« učiněn odpovědným za mravní úpadek lidu. Nicméně heliasté (bylo jich více než 500) uznali Sokrata jen malou většinou 30 hlasů vinným, a bylo by zůstalo asi při malém trestu, kdyby nebyl Sokrates svým přímým návrhem[1] urazil heliasty. I odsouzen potom většinou 80 hlasů k smrti. Provedení rozsudku opozdilo se o 30 dní, poněvadž se o tolik delský obětní průvod (θεωρία) opozdil.

Sokrates odmítnuv všechny nabídky, aby z vězení utekl, vypil pohár bolehlavu v květnu r. 399 a zemřel se slovy:[2] »ὦ Κρίτων, τῷ Ἀσκληπιῷ ὀφείλομεν ἀλεκτρυόνα· ἀλλὰ ἀπόδοτε καὶ μὴ ἀμελήσητε.«

2. Poměr Sokratův k sofistům.

  1. Shody.
    1. Jako sofisté nepřikládal ani Sokrates badání přírodovědeckému žádné váhy a obmezoval filosofii na otázky, které se týkají blaha lidského.
    2. Jako oni vycházel od přesvědčení, že naše představy poskytují nám jen mlhavé a nepravé obrazy věci.
    3. Jako oni žádal, aby si každý utvořil své přesvědční vlastním přemýšlením a nedbal dosavadních zvyklostí a podání.
    Tyto shody zavedly mnohé už za starověku k tomu, ze považovali i Sokrata za sofistu, nevidouce
  2. velikých rozdílů mezi ním a sofisty, které jevily se jednak formou vyučování jednak obsahem jeho.
  1. Apol. 26. E. εἰ οὖν δεῖ με κατὰ τὸ δίκαιον τῆς ἀξίας τιμᾶσθαι, τούτου τιμῶμαι, ἐν πρυτανείῳ σιτήσεως.
  2. Platon Faidon 66.