Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/85

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


chem. Nebeská tělesa jsou rozbité kusy země a kamene, jež se rozežhavily v ohnivém okruhu.[1]

2. V polovici pátého století Anaxagoras přesídlil se do Athen a stal se tam střediskem vědeckého ruchu. Byl přítelem Periklovým. Stav se jako Feidias obětí odporu, jenž za této doby zosnován byl proti Periklovi, byl obžalován z bezbožnosti (ἀσεβείας 434). I utekl do Lampsaku, kde po několika letech uprostřed upřímných přátel studií filosofických zemřel.

Zanechal nejspíše jediný spis prósou: περὶ φύσεως. Anaxagorem bylo studium filosofie, dosud v řeckých osadách pěstované, přeneseno do Athen, které staly se od té doby střediskem filosofického badání (τῆς Ἑλλάδος τὸ πρυτανεῖον τῆς σοφίας).


§ 35. Sofisté.

S politickou mocí a rozvojem obchodu rozkvetl i duševní život v Athenách měrou netušenou. Sebe nepatrnější občan athenský toužil po vzdělání.

Touze té hověli sofisté[2] kteří stali se tak v první řadě šiřiteli řecké osvěty. Nemajíce dosti schopností k samostatnému tvoření, hleděli výsledky dosavadního vědění obsáhnouti, s obecenstvem je sděliti a potřebám jeho přizpůsobiti. Mělo pak vyučování jejich ten hlavní účel, aby vychovali jinochy na vzdělané a v řeči obratné občany.[3] Ve vědecké a v rhetorické přípravě k politické činnosti záležel tedy hlavní úkol sofistiky. Proto přihlíželi s jedné strany k technickému a k formálnímu vývoji řeči (začátky grammatiky a logiky) a

  1. Neprávem obviňoval Meletos Sokrata, že nevěří v bohy, »ἐπεὶ τὸν μὲν ἥλιον λίθον φησὶν εἶναι, τὴν δὲ σελήνην γῆν«. Právem mu odpovídá Sokrates: Ἀναξαγόρου οἴει κατηγορεῖν, ὦ φίλε Μέλητε. Pl. Apol. 14 D.
  2. Σοφιστής značí původně »muže vědy« vůbec, potom »učitele vědy a politické zdatnosti« (πολικική ἀρετή), později výslovně placeného učitele rhetoriky. S příhanou užívalo se slova toho teprva v polemice Sokratově, Platonově a Aristotelově.
  3. Do této doby ohmezovalo se vyučování na hudbu, tělocvik a začátky čtení, psani a počítání; co bylo nad to, tomu hleděl se jednotlivec sám naučiti v životě veřejném.