Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/83

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována
  1. kterou nám ukazuje zkušenost, jest jen klam smyslů a pouhé zdání. Rozumem poznáváme, že změna jest nemožná. Xenofanes horlil proto proti anthropomorfickému představování bohů u Homera a Hesioda. Učení své vyložil ve filosofickém epu περὶ φύσεως.
  2. Vědeckým zakladatelem školy eleatské je Parmenides z Eleie, žák Xenofanův. Staří vychvalují jeho bezúhonnost mravů a Platon vypravuje, že když bylo Parmenidovi asi 70 let, přišel do Athen a tam s mladičkým Sokratem (σφόδρα νέος) se sešel. Po příkladu mistra svého uložil své učení též ve filosofické epos περὶ φύσεως. V něm učil, že jest pouze bytí (ἔστιν εἶναι) a že není žádného vznikání. Mysliti a býti jedno jest; co není, nelze ani mysliti. Všecka rozmanitost a změna, vznikání a zanikání jest jen klamem smyslů. Slušno tedy pravdu hledati jen v pojmovém myšlení (λόγος), nikdy ve smyslech.
  3. Zenon (Ζήνων) z Eleie, žák a přítel Parmenidův, nepřímo dokazoval nemožnost změny a pohybu. Známa jsou jeho dilemmata: Letící šíp jest v klidu, Achilleus nikdy nedohoní želvy.

Eleatův význam v dějinách filosofie záleží v tom, že byli první, kteří přisoudili jistotu poznání pouze čistému rozumu, nezávislému na zkušenosti a třeba jí i odporujícímu.


§ 34. Empedokles a atomisté.

1. Empedokles z Akragantu na Sicilii, starší vrstevník Herodotův, vynikal hlubokými vědomostmi nejen ve filosofii, nýbrž i v rhetorice a lékařství. Nepopíraje změny zkušeností potvrzené pravil, že vše vzniká ze čtvera živlů: země, vody, vzduchu a ohně; příčinou změny jsou dva principy: náklonnost (φιλότης) a odpor (νεῖκος). Jimi věci se slučují a rozlučují. Toto své theoretické učení vyložil ve velikolepé básní περὶ φύσεως, kdežto ethické své učení uložil v básni Καθαρμοί, v níž vybízel své spoluobčany k mravné očistě, vycházeje od učení, že duše se stěhují.