jiné nějaké tělo nebo trpěti trest v Tartaru. Pythagoras zvláště pěstoval tělocvik a hudbu, ale také mathematiku. Sám nenapsal nic.[1]
2. První Pythagorejec, jenž učení jeho, přimísiv i učení své, do knihy shrnul, byl Filolaos, vrstevník Anaxagorův a i Sokratův. Učili pak Pythagorejci (Πυθαγόρειοι), že je vše ve světě uspořádáno dle poměrů číselných; proto je prý číslo základem a podstatou všehomíra. Výmyslem školy jejich je tak zvaná harmonie sfér (σφαιρῶν ἁρμονία). Každé tělo nebeské vydává prý pohybem určitý tón, jehož výška nebo hloubka řídí se velikostí těch těles a rychlostí jejich pohybu. Tóny všech těles nebeských tvoří spolu nebeskou harmonii.
§ 33. Herakleitos a Eleaté.
1. Asi padesát let po Anaximenovi povstal v Ionském Efesu muž, jenž pozoruje, že vše stále se mění, hleděl odpověděti na otázku, co jest příčinou změny. Byl to Herakleitos (Ἡράκλειτος), jenž byl pro nesrozumitelnost svých spisů již od starých zván σκοτεινός (temný). Dle něho změna jest podstatnou vlastností všech věcí (πάντα ῥεῖ καὶ οὐδὲν μένει). Principem vší změny a pohybu je praoheň. Všechny věci vznikají a existují stálým vyrovnáváním protiv (πόλεμος παντων μὲν πατήρ ἐστι, πάντων δὲ βασιλεύς). Není tedy stálého jsoucna, jest to jen zdání a klam smyslů.
2. Ke zcela opačnému mínění dospěli Eleaté, nazvaní od fokajské osady italské Eleie (Ἐλέα).
- Duševním původcem školy té je Xenofanes (Ξενοφάνης), (570—470) rhapsod z Kolofona, jenž putuje po Řecku sám své básně přednášel.
Kdežto Herakleitos hlásal věčnou změnu, Xenofanes tvrdil, že skutečné (τὸ ὄν) se nemění, nevzniká ani nezaniká, jest vůbec neomezeno a na ničem nezávisí. Toto skutečné jsoucno jest bůh a zároveň svět (ἕν καὶ πᾶν). Změna,
- ↑ Πυθαγόρου χρυσᾶ ἔπη t. j. nástin ethiky Pythagorejské v 71 hexametrech pocházejí z pozdější doby.