Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/68

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
  1. Meleta, nýbrž i proti řeči sofisty Polykrata, jenž ji r. 394 sepsal a Sokrata v ní ostouzel.

3. Sláva Xenofontova zakládá se na půvabu, lahodě a kráse, prostotě a jednoduchosti mluvy, kterou podobá se Lysiovi i Caesarovi a pro kterou mnoho byl napodobován. Proto byl nazýván attickou včelou (Ἀττικὴ μέλιττα), neb attickou Musou.[1]



§ 27. Jiní dějepisci.

Vedle tří největších dějepisců, jichž díla dosud se zachovala, známe dle jména i jiné slavné historiky, jejichž spisy se nám však nedochovaly. Z nich jsou nejdůležitější tito:

1. Ktesias (Κτησίας) z Knida v Karii dostal se do zajetí perského a strávil jako lékař 17 let v říši Perské. Za bitvy u Kunax byl v družině Artaxerxově a léčil krále, když byl poraněn od Kyra. Později býval od krále posílán jako důvěrník jeho k Euagorovi a Kononovi. Když r. 398 přišel opět do svého rodiště, nevrátil se více do Persie. Své bohaté vědomosti o orientu, kterých nabyl jednak pobytem na dvoře perském, jednak studiem domácích pramenů, uložil do svých Perských a Indických dějin (Περσικά, Ἰνδικά). Rád polemisoval v nich s Herodotem, nazývaje ho lhářem a báchorkářem, ač se mu hodnověrností nemohl nikterak vyrovnati. Ze spisů jeho zachovaly se výtahy Fotiovy a četné zlomky.

2. Filistos pocházel ze Syrakus. Mládí jeho spadá do peloponneské války. Byl horlivým přívržencem obou Dionysiů a protivníkem Platonovým, jehož vlivu se bál. Padl v bojích mezi Dionysiem ml. a Dionem. Sepsal dějiny Sicilské (Σικελικά) od nejstarších dob do Dionysia mladšího (367—357). Komposicí i slohem napodobil Thukydida.

3. Eforos z aiolské Kymy, váhavý žák Isokratův, byl prvý dějepisec řecký, který sepsal všeobecné dějiny Ἱστορίαι zvané od tažení Herakloviců (okolo r. 1100) do obleženi Perintha od Filippa (340). Báje sice zavrhoval, ale sám jich užíval, vykládaje


  1. Srv. Cicero Or. 9, 32. cuius (t. j. Xenophontis) sermo est ille quidem melle dulcior, sed a forensi strepitu remotissimus. 19, 62. Xenophontis voce Musas locutas ferunt.Quintilianus Inst. Or. X, 1, 82. Quid ego commemorem Xenophontis illam iucunditatem inaffectatam, sed quam nulla consequi affectatio possit? ut ipsae sermonem finxisse Gratiae videantur et, quod de Pericle veteris comoediae testimonium est, in hunc transferri iustissime possit, in labris eius sedisse quandam persudendi deam.