Tato stránka byla zkontrolována
Lakedaimoňané odměnili jej statečkem u městečka Σκιλλοῦς zvaného (asi tři čtvrti hodiny od Olympie), kde žil Xenofon klidně, zaměstnávaje se spisováním, rolnictvím a honbou až do bitvy u Leukter (371). Po ní Eliďané zmocnili se opět svých statků, které jim Sparťané odňali, a Xenofon odebral se do Korintha. Když se Atheňané spojili se Sparťany proti Thebanům, byl i trest vyhnanství Xenofonovi prominut. Xenofon nesúčastnil se sice boje, ale poslal své dva syny, aby v athenské jízdě bojovali. Z nich padl Gryllos v bitvě u Mantineie (362). Nedlouho potom (jistě až po r. 359) Xenofon zemřel v Korinthě.
2. Nejdůležitější spisy Xenofontovy[1] jsou tyto:
- Κύρου ἀνάβασις v sedmi knihách má jméno od malé části celého spisu, kde se líčí tažení Kyrovo od moře do vnitra Asie. Ostatek díla je věnován zpátečnímu pochodu (κατάβασις) od Babylona přes Trapezunt na Hellespont.
- Κύρου παιδεία (Vychování Kyra) v osmi knihách líčí, jaké má býti vychování a jaká povaha vládcova. Za ideál vybral si Xenofon staršího Kyra, o němž na svých výpravách mnoho krásného slyšel vypravovati.
- Ἑλληνικά v sedmi knihách obsahují řecké dějiny od r. 411 až do r. 362, čili od té doby, kde přestává dílo Thukydidovo, až po bitvu mantineiskou.
- Ἀπομνημονεύματα Σωκράτους (Memorabilia Socratis = Paměti o Sokratovi) ve čtyřech knihách podávají objektivně a věrně rozmluvy Sokratovy s rozličnými osobami. Jak úvod jejich ukazuje,[2] jsou obranným spisem proti nespravedlivému obviňování žalobců a to nejen Anyta a
- ↑ Z Xenofonta přeložila »Jednota českých filologův« Paměti o Sokratovi. 1872. (Bibl. klass. 53. a 65.), Karel Neudörfel Anabasis. V Praze 1885., Abraham z Günterrodu: Cyripaedia. V Praze 1605i (Krameriusovo vydání 1809; Rozumovo 1856.) Srv. Grimův Výbor, Doba střední, str. 167.
- ↑ Apomn. I. 1. (Steinmannův Výbor, str. 201.) Πολλάκις ἐθαύμασα τίσι ποτὲ λόγοις Ἀθηναίους ἔπεισαν οἱ γραψάμενοι Σωκράτην ὡς ἄξιος εἴη θανάτου τῇ πόλει. ἡ μὲν γὰρ γραφὴ κατ᾽ αὐτοῦ τοιάδε τις ἦν: ἀδικεῖ Σωκράτης οὓς μὲν ἡ πόλις νομίζει θεοὺς οὐ νομίζων, ἕτερα δὲ καινὰ δαιμόνια εἰσφέρων: ἀδικεῖ δὲ καὶ τοὺς νέους διαφθείρων.
