S měkkostí a plynností nářečí toho jest ve krásné shodě jednoduochost slohu a prostota vypravování. Herodotos je
hlavním představitelem mluvy řaděné (εἰρομένη λέξις), která proti mluvě periodické věty jednoduše vedle sebe řadí spojujíc je slůvky καί, τε, δέ, οὖν, aneb opakujíc slova.[1]
6. Hodnověrnost byla Herodotovi již za starověku upírána. Mladší vrstevník jeho Ktesias, lékař Artaxerxův, nazval ho lhářem a báchorkářem, a koncem prvého století po Kr. filosof Plutarchos shrnul výčitky Herodotovi činěné ve spisku Περὶ τῆς Ἡροδότου κακοηθείας (O zlomyslnosti H.) nadepsaném, upíraje pravdivost jeho zprávám.
Ale zkoumání nejnovější potvrzuje hodnověrnost jeho skvělým a často překvapujícím způsobem. Ovšem jeho hodnověrnost řídí se z veliké části prameny, z nichž čerpal. Tak zprávy jeho zakládající se na vlastním pozorování a názoru jsou vesměs spolehlivy a správny. Méně lze již spoléhati na zprávy, které se zakládají buď na doslechu (ἀκοή), poněvadž hodnověrnost jejich řídí se spolehlivostí Herodotových zpravodajů, buď na listinách, jež bývaly druhdy padělány, buď na výňatcích ze spisů předchůdců jeho. Je pravda, mnoho věcí vadilo Herodotovi, že nemohl vždy proniknouti k pravdě: jeho neznalost cizích jazyků způsobila, že nemohl čerpati přímo z cizojazyčných pramenů, nýbrž že byl odkázán na tlumočníky, kteří ho často klamali, jeho názor náboženský, že jedna nejvyšší bytost přímo zasahuje v osudy lidské a že vůli svou často dává na jevo sny, věštbami a zázraky,[2] kalila často úsudek jeho, a konečně nepopíratelná přízeň k Athenám i jejich zřízením vůbec a k Alkmeonovicům
- ↑ Na př. (V, 49) ἀπικνέεται ὁ Ἀρισταγόρης ἐς τὴν Σπάρτην- ἀπικνεόμενος δὲ ἐς λόγους ὁ Ἀρισταγόρης ἔλεγε…
- ↑ Proto také Herodotos vypravuje tolik báchorek a pověstí (srv. jen nejznámější: o Arionovi, Solonovi, o prstenu Polykratově a j.). z nichž některým věří, zvláště souhlasí-li s jeho názory, některé uvádí řídě se zásadou v VII, 152 vytčenou: Ἐγὼ δὲ ὀφείλω λέγειν τὰ λεγόμενα, πείθεσθαί γε μὲν οὐ παντάπασι ὀφείλω, καί μοι τοῦτο τὸ ἔπος ἐχέτω ἐς πάντα τὸν λόγον. Také sluší se poukázati na to, že právě v době nejnovější ukázala se mnohá naprosto zavrhovaná udání Herodotova buď úplně neb aspoň v jádře pravdivými.
