Než bůh netresce jenom zločinů již spáchaných, nýbrž stará se dle mínění Herodotova často už předem o rovnováhu a řád světový tou měrou, že vůbec nepřeje trvání žádnému velikému štěstí. Ten názor vyslovují zvláště tři mužové: Solon (v rozmluvě s Kroisem: τὸ θεῖον πᾶν ἐὸν φθονερόν τε καὶ ταραχῶδες, I., 32) Amasis a Artabanos. Tuto závist boží (φθόνος θεῶν) zakusil na př. Kroisos a Polykrates.
4. Obsah díla Herodotova.[1]
I. kniha. Nepřátelství mezi Helleny a barbary projevilo se obapolným únosem žen (Ioy a Europy, Medeie a Heleny). Ale první útok historicky zajištěný na osady řecké v Malé Asii podnikl Kroisos, král Lydie, jejíž dějiny se hned vypravují. Kroisovi bylo věštěno, aby si vybral k válce s Kyrem za spojence nejmocnější kmen řecký. To zavdává Herodotovi příležitost zmíniti se v episodě o dějinách athenských od Solona a o dějinách lakedaimonských od Lykurga po Kroisa. Ale Kroisos podlehl Kyrovi, který ztroskotal říši medskou. I vypisují se zase dějiny říše této. Kyros (558 až 529) podnikl výpravy tři:
- proti osadám řeckým v Asii, při čem se vypravuje o založení jich;
- proti Babyloňanům, při čem líčí se výstavnost a obyvatelstvo toho města;
- proti Massagetům, kde Kyros sám zahynul.
II. kniha. Kambyses (529-522) táhne proti Egyptu. Při té příležitosti Egypt (náboženství, zvyky, mravy) se důkladně popisuje a jeho dějiny zevrubně se vypravují.
III. kniha. Kambyses pokořil nejen Egypt, nýbrž i Lybii a Kyrenu. Po smrti Kambysově vládne sedm měsíců Lžismerdis. Proti němu postaví se sedm perských velmožů, z nichž zvolen za krále Dareios (521—485). Potom je episodicky zmínka o moci a pádu Polykratově. Následuje nástin vnitřních poměrů říše Perské.
IV. kniha obsahuje výboje Dareiovy:
- tažení proti Skythům (515). Při tom vykládá se ob-
- ↑ Přeložil celé prof. Jan Kvíčala: Herodotovy dějiny. V Praze, (Bibl. klass.) 1863—1864.