Přeskočit na obsah

Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/58

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


Κομμός je střídavý žalozpěv sboru s herci ve zvláště pohnutých výjevech.

Τὰ ἀπὸ σκηνῆς jsou zpěvy herců na jevišti.


D) Dějepisectví.


§ 23. Logografové.

1. Dlouho Hellenové čerpali vědomosti o slavných skutcích předků svých toliko z písní epických.

Teprva v polovici šestého století př. Kr. povstali u Ionů maloasijských a na ostrovech sousedních tak zvaní logografové.[1] Muži ti psali sice prósou o skutcích předků svých, ale způsobem právě epickým. Užívaliť nejen ionského nářečí a četných obratů řeči epické, ale vypravovali sebrané pověsti i historické zprávy nepřihlížejíce k vnitřní spojitosti věcí a neodlišujíce pravdy od báje. Proto právem jmíni byli pouze za pokračovatele a napodobitele básní epických.

2. Látku poskytovaly logografům pověsti o založení měst (κτίσεις), rodokmeny (γενεαλογίαι) panujících rodů, zvyky a zřízení jednotlivých národů a zeměpisné památnosti cizích zemí.

3. Počet logografů byl dosti značný,[2] vždyť dosud je známo asi třicet jmen jejich. Nejstarší z nich byl prý Kadmos Miletský (asi z poloviny 6. stol. př. Kr.), jemuž se přičítal spis Κτίσις Μιλήτου καὶ τῆς ὅλης Ἰωνίας; nejznamenitější však byl

Hekataios Miletský (Ἑκαταῖος Μιλήσιος). Žil za válek perských a byl důležitým činitelem ve svém rodišti. Před vzpourou ionskou varoval své krajany ve shromáždění, aby se nepouštěli do války s tak mocným nepřítelem, potom, nemoha jich přemluviti, radil zase, aby hleděli státi se pány



  1. T. j. sběratelé pověstí, kronikáři. Λόγος tolik jako prósa proti básni (ἔπος). Názvu toho užil poprvé Thukydides, počítaje mezi logografy (λογογράφοι) i Herodota, který zase nazývá Hekataia (ale také Aisopa) λογοποιός.
  2. Podrobněji jest o nich pojednáno v Úvodě k Výboru z Herodota od G. Šurana (V Praze, Otto).