jmenován. Také herci byli placeni. Choregům bylo zase dovoleno, na památku svého vítězství věnovati Dionysovi desku s věnovacím nápisem. O rozdělení cen sepsala se listina (διδασκαλία), která se uložila do státního archivu. Aristoteles prvý sebral tyto památky a vydal je ve dvou spisech: Νῖκαι Διονυσιακαὶ ἀστυκαί καὶ Ληναϊκαί a Διδασκαλίαι. Tyto spisy se nám sice nezachovaly, ale za to našly se v posledních dobách dosti četné zbytky desk a zápisů věnovacích.
§ 22. Části tragedie.
Díly, ve které se tragedie dělí, jsou tyto:[1]
- πρόλογος jest celý díl tragedie před výstupem sboru.
- πάροδος (ἡ) je vstupní píseň sboru obyčejně v anapaestech složená.
- ἐπεισόδια (τά) jsou ty části tragedie, jež jambickými trimetry jsouce složeny, mezi dvěma písněmi sborovými jsou umístěny.
- στάσιμα (τά) jsou zpěvy prováděné mezi jednotlivými výjevy na stanovišti sborovém v orchestře. Má-li στάσιμον ráz jásavé radosti, zove se ὑπόρχημα. Sofokles užívá ho druhdy před obratem (περιπέτεια), zvyšuje dojem katastrofy.
- ἔξοδος (ἡ) jest ten díl tragedie, po němž není již zpěvu chorického (τὸ χορικόν).
Στιχομυθίαι jsou takové části dialogu, v nichž mluvícím připadá po verši. Stává-li se hovor ještě živějšim a situace bouřlivější, přerušuji se osoby rozmlouvající i prostřed téhož verše a vznikají ἀντιλαβαί.
V písních sborových, jež složeny jsou v mirněném nářečí dorském, odpovídá ἀντιστροφή strofě obyčejně následuje dozpěv (ἐπῳδός).
- ↑ Arist. poet. 12. Tragedii samu definuje Aristoteles (Poet. 6) těmito proslulými slovy: ἔστιν τραγῳδία μιμησις πράξεως σπουδαίας καὶ τελείας μέγεθος ἐχούσης, ἡδυσμένῳ λόγῳ χωρὶς ἑκάστῳ τῶν εἰδῶν ἐν τοῖς μορίοις, δρώντων καὶ οὐ δι᾽ ἀπαγγελίας, δι᾽ ἐλέου καὶ φόβου περαίνουσα τὴν τῶν τοιούτων παθημάτων κάθαρσιν. (»Jest tragedie nápodoba jednání vážného a dokonalého, velikost majicího, řečí podle rázu jednotlivých oddílů rozličně ozdobnou, konajících osob a ne výpravou, působící soustrasti a bázní očistu strázní takových.« Překlad Vychodilův.)