Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/47

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována
  1. Jest mistrem ve scénách poznávacích, jež ve mnohých kusech dovedl spojiti s obratem.

Těmi dvěma posledními vlastnostmi stal se Euripides básníkem nejtragičtějším[1] a nejdokonalejším mistrem složité tragedie (τραγῳδία πεπλεγμένη).


d) Úpadek tragedie řecké.

I vedle tří největších básníků tragických, i po nich nalézáme přemnoho básníků, které lákala sláva skládati dramata. Ale žádný z nich nedosáhl už výše mistrovské. Plodů dramatických přibývalo tou měrou, že už před dobou Alexandrovou Řekové měli přes 1200 tragedií, z nichž se nám nezachovalo nic mimo jmenovaná díla tři mistrných tragiků.



§ 19. Komedie.

Κωμῳδία[2] značí zpěv (ᾠδή) veselého davu (κῶμος) při slavnosti Dionysově. Začátky neumělé komedie sluší hledati hlavně u kmene dorského; nejvíce vyznamenávali se žerty a fraškami Megařané a Sikulové.[3]



A. Komedie sicilská.

1. Ze sicilských skladatelů komedií nejvice proslul Epicharmos, jenž pocházeje z ostrova Κῶς, přišel jako chlapec do Sicilské Megary a později do Syrakus. Tam počal roku


  1. τραγικώτατος nazval jej sám Arist. v Poet. 14.
  2. Dle Arist. Poet. 5. jest komedie nápodoba všednějších povah; ale nenapodobuje každé špatnosti, nýbrž směšno, jež jest částí hanebna: směšno totiž jest jakousi vadou a příhanou bezbolestnou a nezáhubnou, právě jako směšná tvář je cosi úhonného a pitvorného bez bolesti. (Z části dle Vychodilova překladu.) Ἡ κωμῳδία ἐστὶν μίμησις φαυλοτέρων μέν, οὐ μέντοι κατὰ πᾶσαν κακίαν, ἀλλὰ κατὰ τὸ γελοῖον, τοῦ δ' αἰσχροῦ ἐστι τὸ γελοῖον μόριον. τὸ γὰρ γελοῖόν ἐστιν ἁμάρτημά τι καὶ αἶσχος ἀνώδυνον καὶ οὐ φθαρτικόν, οἷον εὐθὺς τὸ γελοῖον πρόσωπον αἰσχρόν τι καὶ διεστραμμένον ἄνευ ὀδύνης.
  3. Srv. Cic. in Verr. IV, 43, 95. »Numquam tam male est Siculis, quia aliquid facete et commode dicant.«