Z jeho kusů nejvíce vynikají tyto:
1. Medeia[1] (Μήδεια) patří osnovou svou, provedením a řeči k nejlepším tragediím starověku.
Medeia, zachránivši Iasonovi život odebrala se s ním do Řecka. V Korinthě Iason oblíbí si dceru tamějšího krále Kreonta a chce ji pojmouti za manželku. Ale Medeia strašně se mu pomstí. Pošle totiž dceři Kreontově otrávené dary, t. j. svatební roucho a ozdobu do vlasů. Nevěsta ničeho netušíc, obleče roucho; to vznítí se a při tom zahyne i Kreon chtě udusiti plameny. Potom Medeia usmrtí i své vlastní dva syny, jež měla s Iasonem, a ujede na voze, který jí poslal děd Helios a do něhož draci byli zapřaženi, i s mrtvolami svých dítek do Athen.
2. Hippolytos[2] (Ἱππόλυτος) obsahuje látku, kterou zpracoval pode jménem Φαῖδρα i Sofokles, Euripida napodobili Seneka a Racine (Phèdre).
Faidra, manželka Theseova, oblíbí si nevlastního syna Hippolyta. Láska její není opětována a Faidra oběsí se, ale listem dává věděti Theseovi, že ji Hippolytos násilně zneuctil. Kletba otcova žene z vlasti syna, jenž od splašených koní zahyne. Teprv Artemis objeví Hyppolytovu nevinnost.
3. Ifigeneia Taurská[3] (Ἰφιγένεια ἐν Ταύροις). Tato tragedie vyniká mistrně vymyšleným mythem i mistrným provedením a podnítila Goetha ke krásnému dramatu Ifigenii.
Orestes přijde s přítelem Pyladem do země krále Thoanta (Θόας) v Tauridě, aby odtamtud přinesl na rozkaz Apollonův obraz Artemidin. Dle zvyku mají býti, jsouce cizinci, obětováni. Ifigenie, kněžka bohyně, chce jednoho z nich zachrániti, aby odnesl její list do vlasti. Ušlechtilý spor, který povstane tím, že jeden za druhého chce zemříti,
- ↑ Přeložil Petr Durdík: Euripidova Medeia. V Praze 1878. (Bibl. klass. seš. 71.)
- ↑ Přeložil Václav Bakovský: Euripidův Hippolytos. V Praze 1873. (Bibl. klass. seš. 55.)
- ↑ Přeložil Fr. Šimáček. Vysoké Mýto 1895. (Program gymn.)
