Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/44

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována

Aischylova a začal závoditi třemi nebo čtyřmi samostatnými kusy, které nebyly ani látkou ani idejí spojeny.[1]

  1. Zavedl malované dekorace.[2]
  2. Účastensví choru, jenž u Aischyla ještě je hlavní osobou a činně zasahá v ústrojí tragedie, obmezil na úlohu passivní.[3]


c) Euripides (480—406).

I. Euripides (Εὐρῑπίδης), mladší vrstevník Sofoklův, narodil se prý r. 480 na Salamině. Za mlada dostalo se mu pečlivého vzdělání. Ačkoli snažení jeho hlavně bylo obráceno ke skládání tragedií (už v 25 letech vystoupil s dramatem), přece rád se obíral také filosofií. Byl posluchačem Anaxagorovým, Protagorovým a Prodikovým, přítelem Sokrata, jenž i jemu přál. Učení mužů těch v tragediích svých často hlásal a tak přispěl mnoho k rozšíření filosofického vzdělání. Proto právem byl zván filosofem scénickým (σκηνικὸς φιλόσοφος). Poslední léta svého života strávil v Pelle na dvoře umění milovného krále makedonského Archelaa. Zemřel v Arethuse u Amfipole na jaře r. 406., byv prý roztrhán od psů.

II. Díla Euripidova. Euripides sepsal asi 90 dramat, z nichž se nám jich zachovalo 18. Z nich je 17 tragedií a 1 dráma satyrské Κύκλοψ.

Svými kusy Euripides doznal úplného uznání teprva po smrti, kdy rhetorika, filosofická osvěta a záliba pro strázeň (πάθος) vzala vrch. Za živobytí svého dosáhl prý jen pětkráte první ceny.



  1. O tom Suidas, (skladatel věcného slovníka z polovice X. st. po Kr.): ἧρξε τοῦ δρᾶμα πρὸς δρᾶμα ἀγωνίζεσθαι, ἀλλὰ μὴ τετραλογεῖοθαι.
  2. Arist. Poet. 4. τρεῖς δὲ ὑποκριτὰς καὶ σκηνογραφίαν Σοφοκλῆς παρεσκεύασεν.
  3. Umění Sofoklovo užívati choru vytýká Aristot. v Poet. 18. καὶ τὸν χορὸν δὲ ἕνα δεῖ ὑπολαβεῖν τῶν ὑποκριτῶν καὶ μόριον εἶναι τοῦ ὅλου καὶ συναγωνίζεσθαι, μὴ ὥσπερ Εὐριπίδῃ ἀλλ' ὥσπερ Σοφοκλεῖ. (»A i sbor má jeviti se jedním z hercův a býti článkem celku a spolu hráti, ne jako v Euripidovi, nýbrž jak u Sofokla«) — I Horatius má Sofoklův chor na mysli v Ep. II. 3. 193 n.