Veliký význam kusu toho spočívá ve velikolepém vylíčení Titana, jenž za dobrodiní lidstvu prokázané hrozná muka trpí a tím velebnou postavu křesťanského Vykupitele živě připomíná.
Ἀγαμέμνων, Χοηφόροι (Obětnice) a Εὐμενίδες tvoří trilogii zvanou Oresteií (Ὀρεστεία[1]), která byla r. 458 v Athenách poprvé provozována a docílila první ceny. K ní patřilo satyrské dráma Πρωτεύς, jež tak souviselo s kusy ostatními, že mořský bůh Proteus Menelaovi hrozný osud Agamemnonův předpovídá. (Dle Odysseie IV. 511 n.) Jest to jediná trilogie, která se nám zachovala. První kus její Ἀγαμέμνων obsahuje zavraždění vrátivšího se Agamemnona, druhý kus pomstu Orestovu na matce a jejím milenci Aigisthovi, kdežto obsahem třetího kusu jest smír. Dovídáme se z něho, jak byl vrah Orestes na areopagu od Atheny sproštěn viny a jak smířeny byly Erinye, které se proměnily v blahosklonné, žehnající Eumenidy.
3. Zásluhy Aischylovy o vývoj tragedie jsou ohromné. Vždyť
- zavedl druhého herce a tím utvořil teprve dialog dramatický;
- utvořiv dialog zároveň jej rozšířil a zpěvy chorické obmezil.[2]
- Tragedie skládal trilogicky, t. j. spojoval v umělecký celek (τριλογία) ty tři tragedie, jež buď vnitřním svazkem jedné báje buď aspoň jednou idejí souvisely. K tomu přidružil vždy dráma satyrské.
- Chtěje zvýšiti dojmy smyslové, přioděl herce nádhernými rouchy, zlepšenými škraboškami i zvýšeným kothurnem a užíval rozmanitých přístrojů ano i dekorací po příkladě Sofoklově.
- Nádherou a velikolepostí vyznačuje se i poesie Aischy-
