Přeskočit na obsah

Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/28

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována


do Hesperie. Vedle herojských bájí řecké pravlasti zaváděl i sentimentální báchorky lidové, sicilské. Tak zavedl poprvé do poesie proslulého pastýře Dafuida, jehož nymfa milovala, ale nevěrným shledavši zahubila.

4. Ibykos (Ἴβυκος) z Regia, starší vrstevník Anakreontův, vedl jak on život potulného pěvce. Prošel města jižní Italie a Sicilie, žil delší dobu na dvoře tyrana samského a přišel konečně na cestě blízko Korintha o život. Smrt jeho byla později oslavena krásnou pověstí o jeřábech (ἴβυκες), kteří prozradili vraha shromážděným při slavnosti na Isthmu.

Proslul svými zpěvy chlapeckými, které staví se po bok partheniím Alkmanovým.

5. Simonides Kejský (Σιμωνίδης) (556—468) přišel nejprve do Athen k Hipparchovi. Když ten byl zavražděn (514), odešel do Krannona v Thessalii, kam ho volal Skopas. Známo jest, jak byl zachráněn při sřícení se sálu on jediný, kdežto Skopas a jiní hodovníci do jednoho zahynuli. Po bitvě marathonské dlel v Athenách až odebral se na Sicilii. Tam žil na dvorech knížat Gelona a Hierona, jež smířil. Tam také zemřel.

Jeho básně byly velice rozmanité a četné. Nejvíce však proslul v epigramech (viz § 12.) a v žalozpěvech (θρῆνοι). Staří velebili při něm vůbec umění úchvatně líčiti a soustrast vzbuzovati.[1]

6. Bakchylides (Βακχυλίδης) jsa se Simonidem spřízněn rodištěm i rodem, dlel s ním na Sicilii, kde vzbudili oba žárlivost Pindarovu. Ač nebyl tak původní jako jeho mistr a vzor Simonides, ani tak vznešený jako Pindar, jehož druhdy též napodobuje, přece vyniká tou měrou vynalézavostí, živou obrazotvorností, skvělým slohem a bohatou výmluvností, že právem mohl nazvati sám sebe »Kejským slavíkem s hlasem jako med sladkým«.[2]


  1. Tak praví Quintilianus X, 1, 64: praecipua eius in commovenda miseratione virtus. Srv. Výbor Hrubého-Vaňorného str. 96 n.
  2. μελιγλώσσου … κάριν Κηίας ἀηδόνος. Na papyru egyptském nalezeno r. 1897 dvacet básní Bakchylidových více méně kusých, tak že známe nyní téměř 1400 veršů tohoto básníka. Básně ty pocházejí asi z nějaké anthologie z poloviny 1. století př. Kr., kdy Pindar byl sice slavnější, ale Bakchylides čtenější.