Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/19

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


věncem přednášeli verše Homerovy ve svátečních shromážděních (ὲν ἀγῶσι). Kdežto ἀοιδοί byli pěvci a básníky zároveň, přednosti rhapsodů zakládaly se pouze na věrnosti paměti a na kráse přednesu.

3. Přednašeči, kteří se obírali jen básněmi Homerovými, sluli Ὁμηρίδαι. Ti rozšířili zpěvy Homerovy za osmého a sedmého století př. Kr. znenáhla přes ostrovy do vlastní Hellady, o čem svědčí distichon o rodišti Homerově.

4. Nejvíce prosluly Atheny pěstováním zpěvů Homerových. Tam o velikých panathenajích, jež slaveny co čtvrtý rok, rhapsodové přednášeli Homera, střídajíce se v určitém pořádku (ἐκ διαδοχῆς = ἐξ ὑπολήψεως) dle jakéhosi návodu (ἐξ ὑποβολῆς). Tak dálo se zvláště od doby Solonovy a Peisistratovy.

5. Písemné zaznamenání Homera. Máme u Cicerona[1] zprávu, že Peisistratos prvý sloučil rozptýlené básně Homerovy. Jinde uvádějí se čtyři pořadatelé, jimž prý Peisistratos uložil sestaviti obě básně. Jsou to: Orfeus, Zopyros, Onomakritos (srv. str. 2. P. 1) a čtvrtý neznámý. Ale zpráva ta ukázala se býti legendou. Básně Homerovy byly jistě sepsány dávno před Peisistratem, poněvadž umělí básníci kykličtí, kteří začali psáti své básně dvě stě let před Peisistratem, znali Iliadu a Odysseii v též celkem způsobě, v jaké ji známe my.



§ 7. Význam Homerův pro Helleny.[2]

Homeros, kníže básníků (ὁ ποιητής), vznešený genius (θεὶος), měl ohromný vliv na všecek národ hellenský.

1. Jeho názory o bozích byly vedle názorů Hesiodových rozhodnými pro víru řeckého lidu.

2. Z jeho mythů čerpala i chorická lyrika i zvláště tragedie nejlepší své látky. Aischylos jmenoval své básně drobty


  1. De oratore III., 34, 137. Pisistratus, qui primus Homeri libros confusos antea sic disposuisse dicitur, ut nunc habemus.
  2. Srv. Malou Slovesnost na str. 342., Niederlovo »Slovo o Homerovi a jeho básních« v Osvětě 1874 str. 527—542 a 669—685, a Hrubého-Vaňorného Výbor z lit. řec. a řím. str. 19.