Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/118

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


chetické škole v Alexandrii. Z jeho hojných spisů dochovalo se tré: Προτρεπτικὸς λόγος πρὸς Ἕλληνας, Παιδαγωγός vykládající hlavní zásady křesťanské mravouky, a Στρωματεῖς (Koberce), které dostaly jméno od pestrého obsahu.

2. Origines (185—254) je veliký polyhistor církve křesťanské. Přednášel v Alexandrii a později v palestinské Caesareii. Ale i v jiných městech účastnil se disputací o otázkách učení a kázně církevní. Od synody Alexandrijské byl exkommunikován (232). Proživ život velmi pohnutý, zemřel mučednickou smrtí v Tyru (254).

Z ohromného počtu jeho spisů (mluvi se až o 6000!) učinili výbor (Φιλοκαλία) společně Basileios a Gregorios z Nazianzu. Ve výtazích Fotiových a v latinském přepracování Rufinově zachoval se nám spis περὶ ἀρχῶν neb o základních poučkách křesťanských, a 8 knih proti platonikovi Celsovi. Autoritou prvého řádu byl Origines ve výkladu bible. Hojné scholie i kommentáře k bibli a homilie zachovaly se v originále.

II. Když se křesťanství stalo státním náboženstvím, směr apologetický a bojovný ustoupil snaze vyrovnati se mistrům hellenistické literatury obratností výrazu a dialektiky. Veliké vážnosti těšili se tito mistři křesťanského slova:

1. Basileios Velký z Nové Caesareie v Pontu vzdělal se rhetorem doma, v Cařihradě a v Athenách. Zde sešel se s Řehořem Nazianským, se kterým uzavřel přátelství na celý život. Nejdříve vystupoval jako rhetor, ale dav se pokřtiti (357), stal se později arcibiskupem v Caesareii (370—379). Zanechal četné řeči a listy. Širší známosti zasluhuje řeč k mládeži, kterak by nabyla prospěchu z pohanských spisů řeckých (λόγος πρὸς τοὺς νέους ὅπως ἂν ἐξ Ἑλληνικῶν ὠπελοῖτο λόγων.[1]

2. Řehoř Nazianský (Γρηγόριος) zvaný θεολόγος. vzdělal se v Caesareii, potom v Alexandrii a v Athenách. Od r. 372


  1. Přeložil a vysvětlivkami opatřil Čeněk Vyhnis ve zprávě gymnasia v Příbrami 1887. Ze sv. Jana Zlatoústého překládal Viktorin Kornel ze Všehrd, z něho a z řeči sv. Řehoře a Basilia také Řehoř Hrubý z Jelení. (Grimův Výbor str. 32 a 47).