Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/114

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Začal se učiti sochařem, ale utekl mistrovi a věnoval se rhetorice. Po způsobu tehdejších rhetorů konal rozsáhlé cesty po říši, všude přednášeje. Na dlouhou dobu usadil se v Athenách a oddal se spisovatelství, ale sestárnuv opět putoval po městech, až se mu dostalo výnosného úřadu v Egyptě, kde také zemřel.

Pod jeho jménem zachovalo se 82 spisů v próse, z nichž je mnoho podvržených, dva dramatické žerty ve verších a 53 elegantních epigramů v anthologii. Ze spisů prosaických jsou některé deklamace, jeden satirický román (Λούκιος ἢ ὄνος), některé jsou provedeny ve formě dopisů, z největší části však jsou to dialogy.

Lukianos je nejduchaplnější a formálně nejobratnější spisovatel doby císařské. Mistrné ovládání attické mluvy, bezvadný sloh, plastické líčení, ohromná sečtelost a bystrý úsudek druží se k znamenitému obsahu. Znaje se výborně v rhetorice a filosofii, stíhá výsměvem a satirou tehdejší rhetory, sofisty a filosofy, ale také nechutné stránky grammatiků a směšné výjevy tehdejšího života vůbec, zvláště pověrčivost, přiživnictvi a pochlebenství. Ale pod vším tím výsměvem tají se vysoký mravní účel. Pro tyto vynikající vlastnosti Lukianos našel hojně čtenářů v starověku a množství obdivovatelů a ctitelů i v nové době mezi filology, básníky a umělci.[1]


C. Věk římský od Konstantina do Justiniana.

§ 51. Epické básnictví.

Za této doby opět se probudila tvůrčí sila básnická a vydala několik vzácných děl básnických. Zvláště mythologické epos bylo zdárně pěstováno. Ze mnoha básníků epických vynikají tito tři nejvíce:

1. Quintus Smyrnaeus (Κόιντος Σμυρναῖος) žil asi koncem IV. století. Za mlada pásal prý, tak vypravuje sám, ovce u chrámu Artemidina, ale dříve ještě než mu vous vypučel, stal se z chu-


  1. Ukázku z jeho Lodi nebo žádosti v českém překladě Jana Nejedlého viz v Truhlářově Výboru z literatury české na str. 26. Za doby střední překládali z Lukiana Mikuláš Konáč z Hodištkova, Oldřich Velenský z Mnichova i Adam z Veleslavína. Na počátku nynějšího století překládali z něho Jos. Jungmann, Jan Nejedlý, G. L. Ziegler, Dom. Kinský, Frt. Šír a j. Překlady uveřejňovány nejvíce v »Hlasateli« a v »Prvotinách pěkných umění«. Samostatný výbor vydal Ignác Hájek: Některé spisy Luciana. V Praze 1832. — Václav Petřík: Lukianův Rybář (v Progr. gymn. v Slaném 1901).