2. Markus Aurelius, císař římský (161—180), byl horlivým ctitelem Epiktetovým. Za svého panování napsal »Zápisky« (Τὰ εἰς ἑαυτόν) ve 12 knihách, které obsahují sbírku úvah a průpovědi a svědčí o výborných zásadách spisovatelových.[1]
3. Plutarchos (ok. r. 50—120 po Kr.) narodil se v Chaironeii. Byl několikráte v Římě, ale trvale sídlel ve skromném svém rodišti, shromažďuje kolem sebe jinochy a vyučuje je zvláště mravní filosofii. Zásluhy jeho byly uznány samými císaři Traianem a Hadrianem: byl vyznamenán hodností konsulskou a správci Achaie nařízeno, aby se řídil ve správě provincie jeho radami.
Plutarchos patří k nejvzdělanějším, nejplodnějším a cti nejhodnějším spisovatelům doby císařské. Byl nadšeným přívržencem učení Platonova. Ale všechna snaha jeho nesla se hlavně k mravnímu zdokonalení svých spoluobčanů. K tomu cíli nesou se všechny spisy jeho, které se dle obsahu rozdělují na dvě sbírky:
- Na pojednání obsahu hlavně filosoficko-literárního, která shrnuji se pode jménem Ἠθικά nebo Moralia[2] a
- na srovnávací životopisy Βίοι παράλληλοι zvané,[3] kterých se nám dochovalo 46 (2 × 23). V nich jsou vždy Řek a Říman vedle postaveni a potom přirovnáváni, na př. Theseus a Romulus, Lykurgos a Numa, Alkibiades a Marcus Coriolanus, Demosthenes a Cicero.
§ 50. Sofistové.
Obnovené studium attických řečníků vedlo za Augusta zvláště v Malé Asii k rozkvětu řecké výmluvnosti, který dosáhl vrcholu ve II. století za Hadriana, Antonína a Aurelia (117—180). jako kdysi Gorgias vystupovali i nyní mužové jednak jako učitelé
- ↑ Český překlad od Fr. Šíra v Jičíně 1842, ukázky nového překladu od K. Steinhausera v Progr. gymn. v Čáslavi 1892.
- ↑ z nich přeložil G. Šuran stati: »Jak má jinoch čísti básniky?« v Progr. gymn. v Roudnici 1896 a »O výchově hochů« v Progr. gymn. na Kr. Vinohradech 1902 a 1903. ›
- ↑ Alois Vaníček přeložil některé životopisy a vydal v Bibl. klassiků.
