Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/99

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


tehdejší doby. Byly to dílem spisy populární ve formě dialogické (jsou vesměs ztraceny), dílem soustavné nástiny určitých oborů vědeckých, v nichž přihlíží se jen k věci, nikoli (jako u Platona) ke stilistické uměleckosti. Veškery spisy Aristotelovy zachované lze rozdělili na čtvero skupin: spisy logické, metafysické, přírodovědecké a ethické.

  1. Logické spisy bývaly později zahrnovány pod společným titulem Ὄργανον, t. j. klíč ke správnému myšlení a vědeckému badání.[1] Aristoteles je otcem vědecké logiky. Dle Kantova výroku logika neučinila od doby Aristotelovy ani kroku vpřed a nemohla ho učinit už zpět. Co Sokrates a Platon znali o indukci a definici, Aristoteles sloučil v soustavný, vědecký celek a přidal svou původní theorii o úsudku (syllogistiku).
  2. Metafysické[2]) spisy zaujímají svým obsahem nejdůležitější místo mezi filosofickými spisy. Aristoteles sám nazývá vědu o všobecných počátcích (principiích) skutečnosti první filosofií (πρώτη φιλοσοφία).
  3. Spisy fysické. Aristoteles uznává se za prvého pěstitele zoologie i fysiologie, a vděčné potomstvo dalo mu název »pater zoologiae«. Aristoteles zkoumal ústrojnost zvířat a zjevy životní, hlavně pak orgány pohlavní a vývoj vůbec; mnohá pozorování Aristotelova byla teprve v nových dobách potvrzena. Sem patří i spis περὶ ψυχῆς[3] poněvadž Aristoteles považuje duši nejen za sídlo mohutnosti myslící, nýbrž i za sídlo čití, žádostí a pohybu.
  4. Spisy ethické. Pro mravouku (ἠθικὴ φιλοσοφία) jsou spisem základním Ἠθικὰ Νικομάχεια v 10 knihách[4] jež vydal po smrti Aristotelově syn jeho Nikomachos. Pokračováním a užitím ethických předpisů na obec a stát jsou


  1. Zachovalo se jich 6, z nichž Κατηγορίας přeloženy do češtiny od Vrťátka
  2. Slovo Μεταφυσικά není ještě u Aristotela; pochází od starověkého uspořádání spisů Aristotelových, v němž spisy o πρώτη φιλοσοφία byly zařaděny po fysických (μετὰ τὰ φυσικά).
  3. Česky přeložil P. J. Vychodil: O duši. V Brně 1885.
  4. Česky přeložil též Vychodil: Aristotelova Ethika Nikomachova. V Brně 1891.