Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/90

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
    1. Formou.
      1. Sokrates neučil za mzdu, nýbrž zdarma, následuje vnitřního popudu.
      2. Vynikaje vznešenou prostotou své bytosti nad naduté a marnivé sofisty, opovrhoval strojenými jejich řečmi (λόγοι ἐπιδεικτικοί) a vybavoval prostými otázkami pravé poznatky z jinochů (τέχνη μαιευτική).
    2. Obsahem.
      1. Kdežto sofisté popírali objektivní pravdu a všeobecně platné zákony tvrdíce, že jen to je pravdou, co se každému zdá (relativismus individualných mínění): Sokrates uznával objektivné, všeobecně platné vědění, jehož ovšem možno dosíci teprv účelným hledáním. (Sofistů δόξαι stojí proti Sokratově ἐπιστήμη.)
      2. Vůdčí myšlenkou Sokratovou bylo reformovati mravní život pravým věděním; sofistům šlo o to, aby rozmnažili vědomosti žáků k účelům praktickým.

3. Učení Sokratovo.

Sokrates nenapsal sice sám nic, ale o učení jeho dovídáme se hlavně z Pamětí Xenofontových a ze spisů Platonových.

Sokratovo zkoumání směřovalo po výtce k otázkám, které se týkají mravného blaha lidského. Tím stal se Sokrates zakladatelem ethiky.[1]

Dle něho ctnost je vědění (ἀρετή ἐστιν ἐπιστήμη), jest jedna a učebná. Nikdo není dobrovolně zlý (οὐδεὶς ἑκὼν), nýbrž jen z nevědomosti; neboť, poněvadž dobro dle Sokratova mínění jest tolik jako užitečno a poněvadž každý dbá svého prospěchu, nelze mysliti, že by někdo chtěl něco jiného, než co považuje za dobro. Aby tedy lidé konali ctnost, k tomu jest jen třeba, aby věděli, co dobro jest. Sebepoznání (γνῶθι σεαυτόν) jest tedy cestou k dokonalosti.

Obsah mravouky Sokratavy byl velmi šlechetný a čistý. Žádalť

  1. Známa jsou v té příčině slova Ciceronova nahoře (str. 78. pozn. 1.) citované.