Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/88

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


aby zkoumal nejprve sebe[1] a pak zkoumaje i jiné, veškeru činnost svou věnoval mravnímu ušlechtění svých spoluobčanů. Proto den co den trávil od časného rána na veřejných procházkách, v gymnasiích, na náměstí i v dílnách a rozmlouval s těmi, kteří co chtěli slyšeti.[2]

V Athenách strávil veškeren svůj život, nevycházeje z nich leda jako voják za války peloponneské, za níž statečně bral účast[3] v bitvě u Poteidaie (430), u Delia (424) a u Amfipole (422). Nikdy žádného úřadu v obci nespravoval, ale nevyhýbal se všeobecným povinnostem občanským.

Tak samojediný z prytanů neohroženě opřel se r. 406 tomu, aby bylo všech deset vojevůdců, kteří nepohřbili vojínů v bitvě mořské u Arginus (406) padlých, pospolu vyšetřováno.[4]

Za manželku pojal Xanthippu, o jejíž svárlivosti se mnoho bájilo. Tři jeho synové sluli Lamprokles, Sofroniskos a Menedemos.

Okolo zkoumajícího Sokrata utvořil se záhy volný kruh obdivovatelů, mezi nimiž bylo i dosti vzácných jinochů athenských (Alkibiades).

Když bylo Sokratovi 70 let, byl obžalován. Žalobu podal jakýsi nepatrný básník Meletos (Μέλητος), spolužalobníky byli Anytos, bohatý jirchář a vůdce demokratické strany,

  1. Apol. 17, E. τοῦ δὲ θεοῦ τάττοντος, ὡς ἐγὼ ᾠήθην τε καὶ ὑπέλαβον, φιλοσοφοῦντά με δεῖν ζῆν καὶ ἐξετάζοντα ἐμαυτὸν καὶ τοὺς ἄλλους.
  2. Xen. Paměti I. 1. 10. Ἀλλὰ μὴν ἐκεῖνός γε ἀεὶ μὲν ἦν ἐν τῷ φανερῷ: πρῴ τε γὰρ εἰς τοὺς περιπάτους καὶ τὰ γυμνάσια ᾔει καὶ πληθούσης ἀγορᾶς ἐκεῖ φανερὸς ἦν, καὶ τὸ λοιπὸν ἀεὶ τῆς ἡμέρας ἦν ὅπου πλείστοις μέλλοι συνέσεσθαι: καὶ ἔλεγε μὲν ὡς τὸ πολύ, τοῖς δὲ βουλομένοις ἐξῆν ἀκούειν.
  3. Apol. 17, E. καὶ ἐν Ποτειδαίᾳ καὶ ἐν Ἀμφιπόλει καὶ ἐπὶ Δηλίῳ
  4. Apol. 20 Ἐγὼ γάρ, ὦ Ἀθηναῖοι, ἄλλην μὲν ἀρχὴν οὐδεμίαν b πώποτε ἦρξα ἐν τῇ πόλει, ἐβούλευσα δέ· καὶ ἔτυχεν ἡμῶν ἡ φυλὴ (t. j. Ἀντιοχὶς, kde byl δῆνος Ἀλωπεκῆ) πρυτανεύουσα ὅτε ὑμεῖς τοὺς δέκα στρατηγοὺς τοὺς οὐκ ἀνελομένους τοὺς ἐκ τῆς ναυμαχίας ἐβουλεύσασθε ἁθρόους κρίνειν, παρανόμως, ὡς ἐν τῷ ὑστέρῳ χρόνῳ πᾶσιν ὑμῖν ἔδοξεν. τότ᾽ ἐγὼ μόνος τῶν πρυτάνεων ἠναντιώθην ὑμῖν μηδὲν ποιεῖν παρὰ τοὺς νόμους…